Moskvič 408

Zdroj: Svět motorů 15/68
článek napsal: Ing. O.Gregora a A.Tůma
foto: Ing. O.Gregora

Můžeme-li zveřejněním testu osobního automobilu Moskvič 408 splnit jeden z dluhů našim čtenářům, patří za to dík jednomu z nich, panu J. Kohoutovi z Bukovan u Sokolova, který nám laskavě půjčil svůj vůz ke krátkodobé zkoušce. Je to již druhý případ, kdy jsme byli odkázáni na nečekané pochopení soukromého majitele, když výrobní a prodejní organizace neprojevily dostatek zájmu o zapůjčení vozidla pro tento účel. Z uvedeného důvodu jsme měli možnost seznámit se s vozidlem jen poměrně krátce a je tedy možné, že naše hodnocení nebude vyčerpávající. Snad vzniknou i pochybnosti o objektivitě, neboť na naměřené hodnoty, jež jsou podkladem části textu, má samozřejmě vliv i okamžitý technický stav vozidla. Vzhledem k tomu, že jsme však testovali nové vozidlo, které těsně před zkouškou absolvovalo záruční prohlídku v autorizované opravně, neměli jsme důvod pochybovat o tom, zda jeho seřízení odpovídá předpisům výrobce. Osobní automobily Moskvič se staly již od počátku dovozu do ČSSR synonymem provozní spolehlivosti a životnosti, jež alespoň z části vyvažovaly jejich ortodoxní konstrukční a estetické řešení a ve srovnání s jinými vozy této třídy, horší dynamické vlastnosti a vyšší spotřebu paliva. Když se po typech 407 a 403 objevil před třemi lety nový typ 408, bylo zřejmé, že se jím výrobce snaží přiblížit soudobým evropským požadavkům na vůz této třídy. Byly jsme právem zvědavi, do jaké míry se tento záměr výrobci podařil, tím spíše, že schválení dovozu tohoto automobilu bylo stále oddalováno, předcházel mu zkušební provoz několika set vozů a zkušenosti prvních majitelů s ním se značně lišily.

Karosérie, výbava a výstroj
Zatím co poháněcí a podvozkové části byly bez velkých změn převzaty z dosavadního typu 403, dostal Moskvič 408 zcela novou karosérii a vnitřní výbavu. Karosérie na první pohled nejvíce prozrazuje snahu výrobce přiblížit se evropskému standardu: při pohledu "en face" vystavuje svoji esteticky nejlépe řešenou část, zatím co některé její další prvky, např. záď, by snesly ještě zušlechtění. Přes tento subjektivní názor nelze popřít, že že karosérie je nejzdařilejší částí tohoto vozu, kvalitativně jej odlišující od předchozího typu. Pontonová celokovová samonosná karosérie má přišroubované přední blatníky, usnadňující případné opravy. I když čtyři dveře nejsou nijak zvlášť široké, je nastupování do vozu poměrně pohodlné, díky jejich velkému úhlu otevření. Zasklená plocha je asi 90 , a tak toto řešení, výhodné z hlediska bezpečnosti, nijak podstatně neomezuje přístup k motoru. Jestliže můžeme karosérii tohoto vozidla hodnotit zejména z estetického hlediska příznivě, máme mnohé výhrady k jeho interiéru. Zatímco výbava je ve srovnání s jinými vozidly téže třídy dosti bohatá, Zůstal výrobce mnoho dlužen důležitým požadavkům vnitřní bezpečnosti a tzv. obytnosti (pozn.: nedávno zavedený pojem, ekvivalentní např. francouzskému "habitabilité"), tj. souhrnu vlastností vozidla, jež činí pobyt v něm a jeho ovládání pohodlným a příjemným. Lze jistě prominout, nemá-li vozidlo této třídy např. denní počítač kilometrů, nebo elektrický ostřikovač skel, nelze však omluvit a tolerovat nevhodné umístění či konstrukční řešení ovládacích zařízeních a výstroje, ohrožující bezpečnost jízdy a ztěžující ovládání vozidla. Přední a zadní nedělená sedadla (přední s dělenými opěradly) poskytují sice čtyřem osobám dostatek místa, avšak již méně pohodlí, neboť nejsou nejlépe tvarovaná a tuhost polštářů je nestejnoměrná. U předních sedadel se nepříznivě projevuje malý rozsah regulace jak polohy celého sedadla v podélném směru, tak i sklonu opěradel. Sedadlo lze sice aretovat v sedmi polohách (byť s vůlí) v rozpětí asi 10 centimetrů, z nepochopitelných důvodů je však poloha tohoto regulačního pole vůči volantu a pedálům taková, že nejzazší poloha nevyhovuje ani řidiči střední postavy, zvyklému řídit s nataženými pažemi. Navíc nelze tento nedostatek kompenzovat ani zvětšením sklonu opěradla, neboť mezi jeho nejzazší polohou a polohou pro lůžkovou úpravu je nelze aretovat. Tím nepochopitelnější je možnost sklápět opěradla dopředu, byť je v příručce k obsluze zdůvodňována zvýšením pohodlí cestujících na zadních sedadlech při nastupování. Malou a špatně přístupnou páčkou lze sice pojistit opěradla proti samovolnému sklopení vzad, nikoli však vpřed. To představuje při prudkém zabrzdění či frontálním nárazu nebezpečí pro řidiče a cestujících na předních sedadlech. Ohrožena jsou však i kolena cestujících na zadních sedadlech vyčnívajícími tvrdými a jen koženkou potaženými bočnicemi opěradel předních sedadel. Pokud jde o polohu ovládacích orgánů, největší nedostatek shledáváme v nemožném uspořádání pedálů. Všechny tři jsou sice zavěšeny, žádný z nich však není ve společné rovině s jiným. Vzdálenost mezi pedály brzdy a plynu ve směru jejich pohybu je 9cm!, což nejen zcela znemožňuje jejich současné ovládání jednou nohou, ale může být i příčinou havárie, neboť při rychlém přemísťování nohy s pedálu plynu na pedál brzdy může noha, jak jsme se sami přesvědčili, snadno zachytit zespodu za pedál brzdy. Navíc je tento pedál tak vysoko, že se nelze při brždění opírat patou o podlahu a i řidič menší postavy narazí kolenem do volantu. Volant má zapuštěnou hlavu, není však měkce polštářována. Výstroj Moskviče 408 je ve srovnání s konkurenčními vozidly této třídy dostatečný, i když jsme postrádali zařízení dnes už zcela běžná, jako zámek řízení nebo světelnou houkačku. V zorném poli řidiče je umístěn sdružený kontrolní a měřící přístroj, v němž jsou, podle sovětských tradic, některé kontrolky nahrazeny měřícími přístroji. Obsahuje rychloměr s obloukovou stupnicí, počítač kilometrů s indikací po 100 metrech ( u zkoušeného vozidla velmi přesný ), ampérmetr, ukazatel stavu paliva,  tlakoměr oleje, teploměr chladící kapaliny a kontrolky ukazatelů směru a dálkových světel. Pod sdruženým přístrojem jsou otočné spínače dvourychlostního ventilátoru topení a dvourychlostního stírače skla ( samočinně se zastavujícího v krajní poloze ). Na přístrojové desce vlevo je spínací skříňka a pod ní táhla závěru kapoty, ostřikovače skla a clony chladiče. Ovládání ostřikovače skla je jednoduše a vtipně řešeno - ač je mechanické není třeba neustále ručně pumpovat vodu, stačí povytáhnout táhlo, o zpětný výtlačný zdvih se postará vratná pružina, vytlačující pístem k tryskám vodu po dobu asi 5 sekund. Vpravo od sdruženého přístroje je tažný hlavní spínač osvětlení ( jehož otáčením se reguluje osvětlení přístrojů ), elektrický zapalovač cigaret, táhlo sytiče a otočný popelník. Na šikmé ploše nad střední a pravou částí přístrojové desky jsou dvě páčky pro regulaci vstupu vzduchu do topné soustavy a víko poměrně malé odkládací skříňky. Pod přístrojovou deskou vpravo od volantu je táhlo parkovací brzdy a táhlo regulace přívodu chladící kapaliny do výměníku topení. Ukazatele směrů se ovládají páčkou vlevo pod volantem, dálková a potkávací světla nožním spínačem. Jednotlivá zařízení přístrojové desky jsou sice uspořádána přehledně a v dosahu řidiče, celku však chybí důsledné řešení z hlediska bezpečnosti. Především lze vytknout nebezpečný tvar a umístění regulačních páček přívodu vzduchu, otočný popelník, chybí měkké polštářování horní hrany přístrojové desky a konečně lesklé a světle smaltovaná šikmá plocha nad větší částí přístrojové desky je zdrojem rušivých reflexů v čelním skle. K prohřeškům proti bezpečnosti patří i vnitřní zpětné zrcátko, jehož předimenzovaný držák, přišroubovaný ke karosérii třemi šrouby, může být v případě havárie vražedným nástrojem. Topení i větrání vozu je vyřešeno konvenčně, výměnu vzduchu uvnitř karosérie zajišťují buď výklopná okénka v předních dveřích, nebo spouštěcí skla ve dveřích. I když jsme neměli možnost přesvědčit se o účinnosti topení při zvlášť nízké vnější teplotě, zdá se být dostatečná. Rozvod ohřátého vzduchu uvnitř karosérie je však nerovnoměrný. Při nižších rychlostech jízdy podporuje vstup vzduchu do výměníku dvourychlostní ventilátor, při vyšších otáčkách neobyčejně hlučný. Vnitřní výbavu doplňují dvě měkce polštářované sluneční clony, dva nesklopné věšáky ( umístěné nebezpečně blízko hlav osob na předních sedadlech ), loketní opěry na všech dveřích a stropní svítilna nemoderních tvarů, neovládaná dveřním spínačem. Skla všech dveří se stahují obvyklým klikovým mechanismem. Zvenčí lze zamknout jen levé přední dveře. Všechny dveře mají jednoduché a málo účinné aretační zařízení pro otevřenou polohu, zadní dveře nemají tzv. dětské pojistky. Čistota dílenského provedení interiéru je velmi nevyrovnaná - některé části, např. přístrojová deska, mají dobrý finiš, jiné, např. švy čalounění, nesou stopy diletantství. Sedadla jsou potažená neprodyšnou koženkou, výhodou snad pro čistění, nijak však nepřispívající ke zvýšení pohodlí. Výrobce použil poměrně málo plastických hmot, a to i tam, kde bychom je u moderních automobilů právem očekávali ( věšáky, zrcátko ). Zavazadlový prostor v zádi karosérie má sice dosti velký hrubý objem, jeho využitelnost však značně omezuje nevhodně umístěné náhradní kolo. Úhel otevření víka zavazadlového prostoru by mohl být větší, zejména se zřetelem k daleko vyčnívající mohutné západce závěru, která je stálým nebezpečím pro hlavu osoby nakládající či vykládající zavazadla. Závěr víka se uvolňuje lankem ovládaným pákou po levé straně sedadla řidiče.

  

Motor a převodná ústrojí
Poháněcí ústrojí nebylo ve srovnání s předchozím typem v zásadě změněno. Motor je řadový čtyřválec s rozvodem OHV s krátkými vložkami válců v horní částí bloku. Jeho parametry jsou zřejmě přizpůsobeny specifickým provozním podmínkám v SSSR. Relativně malý výkon motoru (měrný výkon jen 36,8k/l) sice zajišťuje dosti těžkému vozidlu jen podprůměrné dynamické vlastnosti, stupeň komprese jej však činí nenáročným na oktanové číslo paliva. Tato okolnost je oceňována i v západních zemích, kam se Moskvič 408 vyváží, neboť tím klesají jeho provozní náklady. Motor je velmi pružný, takže 3. a 4. rychlostní stupeň stačí pro téměř všechny provozní poměry, ať již pro jízdu v městě, nebo v kopcovitém terénu s plně obsazeným vozidlem. Motor s příslušenstvím nese rysy sovětské konstrukční školy, vyznačující se některými detaily i zařízeními, méně obvyklými u srovnatelných evropských vozidel. Jmenujme alespoň mazací soustavu s chladičem a dvěma čističi oleje, ruční korektor základního předstihu, umožňující jeho snadnou změnu podle oktanového čísla použitého paliva, dvojitý karburátor s okénkem pro kontrolu hladiny paliva v plovákové komoře aj. Nedostatkem je velmi špatná přístupnost zapalovacích svíček, při jejich demontáži se nevyhneme s horkými částmi motoru. Motor, zejména studený, se znamenitě spouští. Příjemným překvapením byla malá spotřeba oleje v průběhu testu téměř neměřitelná, což potvrzuje prohlášení majitele, že mezi dvěmi výměnami oleje jej nemusel vůbec doplňovat. Čtyřstupňová převodovka má 2. až 4. stupeň synchronizované, synchronizace 2. stupně však u zkoušeného vozidla nefungovala dokonale. Nejen že synchronizační doba byla neúnosně dlouhá, ale při řazení z 3. stupně na 2. nebylo možno bezhlučně zařadit, nesnížila-li se rychlost asi na 15 km/h. Řazení je poměrně přesné, ovládací síla na řadicí páce je však dosti velká a řazení zpětného chodu je někdy obtížné. I když motor nelze označit za příliš tichý, předčí jej v tomto směru převodovka, hlukem až příliš připomínající vozidla, jimž může být omluvou stáří.

Podvozek, brzdy, řízení
Hlavní údaje o podvozku jsou zřejmé z připojeného přehledu technických údajů. Jeho koncepce je zcela adekvátní poháněcímu ústrojí, neboť nepřináší žádné nové prvky. Jako u starších typů této značky nezbývá majiteli než se starat o půldruhé desítky mazacích míst. A tak jedinými poněkud pokrokovými prvky jsou samočinné seřizování brzd a přední dvounáběžné brzdy. I když účinnost provozních brzd samozřejmě vyhovuje zákonným předpisům, mohla by být lepší. Zcela nevyhovující byla u zkoušeného vozidla ruční brzda, již nejen že nebylo možno použít jako nouzové, ale nebyla dostatečně účinná ani jako parkovací. Málo zdařilé se zdá být pérování a tlumení. Již při nijak zvlášť rychlé jízdě na vlnité vozovce se projevuje velmi nepříznivě špatná souhra pružících elementů a tlumičů, vedoucí až k těžko kontrolovatelným pohybům celého vozidla. Řízení je lehké a bez vůlí, do volantu se ani na velmi špatné vozovce nepřenáší nárazy. Průměry zatáčení jsou přiměřené vozidlu těchto rozměrů.

  

Zkušenosti z provozu
Jak jsme se již zmínili úvodem, měli jsme možnost seznámit se z tímto vozidlem jen stručně. Přesto se však domníváme, že k ověření jeho nejdůležitějších jízdních vlastností to byla doba dostatečná. Dynamické vlastnosti Moskviče 408 jsou nejen ve srovnání s jinými vozidly téže kategorie, ale i s mnohými příslušníky nižší kategorie, velmi neuspokojivé. I když by i maximální rychlost mohla být vyšší, za zcela nedostačující považujeme akcelerační schopnosti vozidla. S výjimkou oblasti rychlosti do 40 km/h je Moskvič vzorem ( lenosti ) nejcitelněji se projevující v oblasti rychlostí, jimiž se v běžném provozu nejčastěji jezdí a předjíždí. V hustějším provozu to téměř vždy znamená přizpůsobit rychlost jízdy ostatním vozidlům, byť poměrně pomalu jedoucím, neboť na bystré předjetí na krátké dráze tento vůz nemá. Prakticky jsme si to ověřili při zkouškách spotřeby na trati Praha - Benešov, kde se nám nepodařilo dodržet stanovený průměr 70 km/h, neboť ztráty občasným (nikoli však příliš častým) zdržením jízdou za pomalejšími vozidly se nepodařilo na volné trati kompenzovat, poněvadž dříve než vůz dosáhl potřebné rychlosti, objevila se další překážka. A tam, kde byla silnice zcela volná, se citelným snížením rychlosti projevilo každé delší stoupání, pro než byl 3.stupeň příliš pomalý, 4 však již nestačil. Jen ten, kdo příliš nespěchá a nerad řadí, bude spokojen. Většinu stoupání lze totiž vyjet na 4.stupeň s plně sešlápnutým pedálem plynu - otáčku motoru zpočátku klesají, až se rychlost jízdy stabilizuje asi na 50 km/h a tou lze vyjet zbytek stoupání. Na následující rovině se začne vůz znovu plynule, i když zvolna zrychlovat. Domníváme se však, že tato vlastnost uspokojí jen zanedbatelnou menšinu řidičů. Mnohem závažnějším nedostatkem tohoto vozidla jsou jeho jízdní vlastnosti na nerovné vozovce, o nichž jsme se již zmínili při hodnocení podvozku. Zejména při rychlejším najetí do úseku vozovky s nepravidelně zvlněným povrchem překvapí nepřipraveného řidiče řadou složitých pohybů, z níž zřetelně vyniká vrtění kolem svislé osy a uskakování do stran, jež nelze žádným zásahem utlumit, pak nezbývá než vyčkat samovolného uklidnění po snížení rychlosti ( ovšem nikoli bržděním ). Na dobré vozovce jsou jízdní vlastnosti Moskviče přijatelné, při jízdě v zatáčce se chová zcela neutrálně nezávisle na zatížení, rovněž citlivost na účinky bočního větru je zanedbatelná. Při delších jízdách se poměrně brzy dostaví únava, neboť nevhodné umístění pedálů a malý rozsah regulace polohy sedadla nedovolují tělu zaujmout optimální polohu. Při rychlejší jízdě se navíc projeví i vliv vnitřního hluku. Spotřeba paliva byla kupodivu poměrně příznivá, nikoli sice ve srovnání s jinými vozidly, avšak s přehlédnutím ke zkušenostem a informacím o spotřebě sovětských vozidel.

Závěrem
Hodnocení automobilu Moskvič 408 nevyznívá příliš příznivě. Je to pochopitelné, neboť, snad s výjimkou výtvarného řešení exteriéru, zůstává dosti vzdálen soudobým požadavkům na moderní automobil střední třídy, ať již jde o jízdní vlastnosti, pohodlí, vnitřní bezpečnost či nároky na údržbu. Konkurence v této třídě je příliš veliká než aby opravňovala ke slevování z těchto požadavků. Zdá se dokonce, že Moskvič 408 neznamená žádný pokrok ani ve srovnání s předchozími typy, samozřejmě s výjimkou karosérie a některých prvků výstroje. V zájmu objektivity však musíme poznamenat, že jsme se s pochopitelných důvodů nemohli přesvědčit o dvou vlastnostech, z hlediska běžného uživatele velmi významných - o provozní spolehlivosti a životnosti. Aniž pro to máme jakékoli podklady, předpokládáme, že vzhledem k robustní, v mnoha detailech předimenzované konstrukci a nepříliš vysokému výkonu motoru, navazuje Moskvič 408 na tyto dobré vlastnosti svých předchůdců i jiných sovětských automobilů.