Moskvič 407 Coupe

Plán postavit závodní vůz, který by byl speciálně navržen pro automobilové závody se objevil na počátku 60. let. Jenže sériová výroba dvoudveřového Moskviče nezapadala do výrobního programu. Sovětský automobilový průmysl měl jiné priority. V té době se v MZMA sériově vyráběly sedany, kombíky a dodávkové verze Moskvičů pro uspokojení poptávky.

Díky úsilí konstruktérů L.M.Shugurova a I.A.Gladilina bylo individuálně vyrobeno v roce 1962 sportovní dvoudveřové kupé. Automobilu mělo být přiřazeno výrobní označení 409, ale přes řadu neshod dostal nakonec neformální název Moskvič 407 Coupe. Sportovní vůz převážně vycházel z běžného sedanu Moskviče 407. Hlavní změnou oproti sedanu byl lehce upravený design karosérie. Zadní část střechy karoserie byla odříznuta od B-sloupku ke kufru, zkrácena a přivařena zpět k přední části střechy. Do mezery, která se tvořila od zadního okna po víko kufru, byl přivařen nový plech. Horní část zadních dveří byla přepracována stejným způsobem jako střecha, zatímco spodní část dveří zůstala nezměněna, ale byla přivařena ke karoserii, čímž se zvýšila její torzní tuhost. Dále byly přepracovány všechny podvozkové struktury karosérie včetně náprav. Světlá výška kupé byla snížena snížením zdvihu odpružení. Na zadní nápravu přibyl stabilizátor. Kupé bylo vybaveno koly o menším průměru ve srovnání s koly instalovanými na sériových modelech. Nově tak obouvalo pneumatiky o rozměrech 5,90 x 13.

Pod kapotou sovětského kompaktního sportovního kupé nainstalovali moderní motor Moskvič 403 o objemu 1 358 cm³ a sériovým výkonem 45 koní. To bylo pro sportovní kupé dost málo a proto byl motor značně upraven. Byl změněn tvar pístů a spalovací komory včetně zvýšení kompresního tlaku. Objevil se nový upravený vačkový hřídel. Jiné bylo sací i výfukové potrubí. Na motor byly nainstalovány čtyři motocyklové karburátory K-99. Tedy jeden karburátor na každý válec. Po této úpravě výkon narostl na 77 koní. Díky těmto úpravám se výrazně zlepšila dynamika i maximální rychlost. Jestliže běžný sedan Moskvič 407 dosportoval až k hranici 115 km/h, pak kupé hravě překonávalo hranici 145 km/h. Vzhledem k tomu, že se vůz stal oproti sedanu lehčím a jeho výkon výrazně vzrostl, byl vůz v zatáčkách náchylný ke smyku. K vyřešení tohoto problému byl do kufru umístěn balast o hmotnosti až 100 kilogramů. Tím se zvýšila přilnavost zadních kol k povrchu vozovky.

Auto bylo speciálně navrženo pro použití v závodech na okruzích. V těch letech neměl každý televizi. Proto jakákoli sportovní soutěž přilákala obrovské publikum. Automobiloví a motocykloví závodníci byli slavní a vážení lidé. Velké podniky se podílely na vývoji vybavení pro sportovce. Proto byl vzhled sportovních verzí automobilů a motocyklů v těchto letech běžným jevem. Již v roce 1962 obsadilo sportovní kupé 3. místo ve Všesvazových závodech. O rok později vyrobily v MZMA druhý vůz tohoto sportovního Moskviče. Ten nově dostal upravený motor Moskvič 408, tentokrát se dvěma karburátory Weber-40 DCO. Výkon pohonné jednotky se tak zvýšil až na 81 koní. Dnes se tyto údaje zdají zcela bezvýznamné, ale připomeňme, že sériový Moskvič 407 zrychlil z nuly na 100 km/h za 36 sekund! I proto mělo kupé oproti němu dynamiku podobnou hurikánu. Sportovní vozy Moskvič 407 Coupe se závodu zúčastnily celkem 13x a 7x získaly ceny. V roce 1963 se v jednom z těchto vozů stal závodní jezdec E. Lifshits mistrem SSSR ve sportovních vozech skupiny B. Bohužel se do dnešních dnů nedochovalo ani jedno z těchto dvou kupé Moskvič.

Fotografie původního modelu

     

Fotografie replik automobilů vyrobených podle předlohy původních modelů