1000km s Moskvičem 408

zdroj: Automobil č.2 z roku 1969

V letošním roce má být dodáno na náš trh na 4,5 tisíce sovětských automobilů Moskvič 408. Věříme, že zájemce o ně i jejich příští majitele budou zajímat zkušenosti získané při krátkodobém testování tohoto vozu. Uveřejňujeme je s vědomím, že mohli být ovlivněny zkouškami jediného vozu, a to na poměrně krátkou dobu.

Moskvič 408 je dalším z řady reprezentantů této značky, jež známe i z našich silnic. Navazujeme na starší typy 407 a 403, z nichž podědil podvozkové i poháněcí části, oblečené do úhlednější karosérie. Ta i několik změněných částí výbavy jsou důkazem snahy výrobce přiblížit se soudobým požadavkům na evropský vůz této třídy a vyrovnat se alespoň s některými připomínkami k předchozím typům.
Tento vůz klasické koncepce a ortodoxní konstrukce se evropskému standardu nejvíce přiblížil vzhledem samonosné pontonové karosérie. Zvětšená zasklená plocha s panoramatickým čelním i zadním sklem zajišťuje dobrý výhled z vozu, jen v přední části rušený výklopnými okénky (obr.1). Vstup do vozu je pohodlný, neboť ač šířka dveří není příliš velká, je úhel jejich otevření dostatečný (obr.2, 3). Přístup k motoru je dobrý, kapota se odklápí dopředu téměř o 90°.
( Na obr. 4 je pod rozdělovačem patrný ruční korektor základního předstihu, nad motorem rozměrné těleso olejového čističe vzduchu. ). Méně zdařilé je řešení zavazadlového prostoru. I když jeho hrubý objem je dosti velký, nevhodné umístění náhradního kola značně snižuje jeho využitelnost. Konstrukční řešení podvozku i poháněcího ústrojí nepřináší žádné novinky.

Výkon motoru dává sice vozidlu jen podprůměrné dynamické vlastnosti, motor je však pružný, což lze ocenit zejména v hustém městském provozu a v kopcovitém terénu, kde lze většinou vystačit s dvěma nejvyššími převodovými stupni. Nedostatkem je špatná přístupnost zapalovacích svíček a dynama, předností je znamenité spuštění motoru i při nízkých teplotách. Hluk motoru nebyl objektivně měřen, s výjimkou rychlostí blízkých maximální je však v přijatelných mezích, což již nelze říct o převodném ústrojí. Větší pozornost výrobce by si býval zasloužil podvozek, podílející se na nepříliš dobrých jízdních vlastnostech vozu. Platí to nejen o sladění pérování a tlumení přední a zadní nápravy, ale i o malé příčné tuhosti zavěšení zadní nápravy, nedostatečně vedené listovými pery. Uvážíme-li konečně, že na podvozku je stále ještě asi 15 mazacích míst, pak jedinými jeho pokrokovými prvky jsou přední dvojnáběžné brzdy vybavené, podobně jako zadní, samočinným seřizováním. Lze-li estetické i funkční řešení karosérie považovat za poměrně zdařilé, nelze bez výhrad přijmout řešení interiéru. Jeho vybavení je sice dosti bohaté a srovnatelné se standardem této třídy vozů, totéž však již neplatí o jeho řešení z hlediska požadavků vnitřní bezpečnosti a pohodlí, respektovanými dnes již i výrobci menších a levnějších vozů. Z hlediska pohodlí lze vytknout nesprávné tvarování předních sedadel a opěradel a nestejnoměrnou tuhost polštářů sedadel v příčném směru. U sedadla řidiče je nedostatečný rozsah regulace polohy v podélném směru, přičemž ani nejzazší poloha nevyhovuje řidičům větších postav,
zvyklým řídit s napjatými pažemi.

Tento nedostatek nelze kompenzovat zvětšením sklonu opěradla, které nelze v potřebné poloze zajistit. Tím nepochopitelnější je možnost sklápění opěradla vpřed, byť výrobcem zdůvodňovaná snahou o lepší přístup k zadním sedadlům. Špatně přístupné a příliš malé páčky zajišťují opěradla proti samovolnému sklopení vzad, nikoli však vpřed, což je nebezpečné v případě čelního nárazu. Tvrdé a částečně vyčnívající plechové bočnice opěradel předních sedadel, potažené jen koženkou, za stejné situace nebezpečně ohrožují kolena cestujících na zadních sedadlech. Požadavkům bezpečnosti nevyhovuje ani přístrojová deska. Především chybí měkké obložení její horní hrany, nebezpečně jsou umístěny ovládací páčky větrání a topení, jež vyčnívají z šikmé plochy nad přístrojovou deskou. Tato plocha je navíc lehce smaltovaná, takže je zdrojem rušivých reflexů v čelním skle. ( Obě závady jsou zřejmé na obr.2 ). Zdrojem nebezpečí v případě havárie může být i masivní držák zpětného zrcátka, jakož i zapuštěná, ale nepolstrovaná hlava volantu. Vozidlo je standardně vybaveno závěsy pro bezpečnostní pásy, bohužel však v provedení, které není mezinárodně normalizováno. Měřící a kontrolní přístroje jsou přehledné a podle vkusu výrobce uspořádány v zorném poli řidiče, ovládací prvky v jeho dosahu. Za pozornost stojí vtipné řešení mechanického ostřikovače skla, jehož pracovní zdvih je řízen pružinou, která dopravuje asi po dobu 5 sekund vodu k tryskám. Větrání i topení je řešeno konvenčními prostředky.
Topení je velmi účinné, rozvod ohřátého vzduchu uvnitř karosérie je však nerovnoměrný.

Dojmy z jízdy
Ač 1000km není mnoho, stačily k ověření nejdůležitějších vlastností vozidla. Jak konečně dal tušit poměr výkon k váze vozidla, nejsou jeho dynamické vlastnosti nijak zvláštní, ba ve srovnání s jinými vozidly jsou dokonce podprůměrné. Citelné jsou nedostatečné akcelerační schopnosti zejména v oblasti rychlostí, jimiž se nejčastěji jezdí a předjíždí. Této skutečnosti proto je třeba přizpůsobit jízdu a vyvarovat se kritických situací při předjíždění. Závažným nedostatkem Moskviče 408 jsou jízdní vlastnosti na nerovných vozovkách. Zejména na silnicích s nepravidelně zvlněným povrchem se vůz chová velmi neklidně, zvláště výrazné je vrtění kolem svislé osy a uskakování v příčném směru, které lze obtížně korigovat. Na dobré vozovce se chová přijatelně, v zatáčkách je neutrální, na boční vítr téměř necitlivý. Při dlouhých jízdách se však brzy dostaví únava z nepříliš pohodlných sedadel a z nemožnosti zaujmout optimální polohu těla. Při rychlé jízdě unavuje i zvýšený hluk poháněcího ústrojí. Průměry zatáčení jsou přiměřené vozidlu této velikosti (9,4 resp. 10,6 m), nevýhodou při pravostranném provozu je, že průměr zatáčení vlevo je větší než vpravo.
Ke komplexnímu hodnocení Moskviče 408 by bylo ovšem třeba dlouhodobého testování, jež by umožnilo posoudit i další vlastnosti, z hlediska uživatele nikoli zanedbatelné - provozní spolehlivost a životnost. Ač pro jejich hodnocení nemáme objektivní předpoklady, lze předpokládat, že po této stránce Moskvič 408 navazuje na předchozí typy těmito vlastnostmi proslulé.

Několik čísel závěrem
Všechny hodnoty byly naměřeny při testování vozidla obsazeného dvěma osobami, které mělo ujeto ca 5000km.

Největší rychlost
Průměrná maximální rychlost ze čtyř jízd na letmém kilometru byla 109km/h.

Zrychlení
Akcelerační schopnosti vozidla se zjišťovaly nepřímo měřením času potřebného k ujetí 400 a 1000 m s pevným startem, resp. k dosažení rychlostí 80 a 100 km/h z klidu.

Vzdálenost ( m )	Čas ( s )	Rychlost ( km/h )	Čas ( s )
0 až 400	24,8	0 až 80	20,1
0 až 1000	48,6	0 až 100	45

Brzdné dráhy
Zjišťovány byly brzdné dráhy potřebné k úplnému zastavení vozidla z dané rychlosti bržděním na mezi smyku na suché betonové vozovce.

Počáteční rychlost ( km/h )	Brzdná dráha ( m )
40	8,2
60	19,9
80	41,9

Spotřeba paliva
Spotřeba paliva byla měřena při plynulé jízdě bez častého zrychlování a brždění jednak v rovinatém, jednak v kopcovitém terénu. Při různých průměrných rychlostech byly naměřeny tyto hodnoty:

Trať	Průměrná rychlost ( km/h )	Spotřeba ( l/100 km )
Rovinatá	55	7,14
	70	8,01
Kopcovitá	55	7,90
	67	10,53