Moskvič Kníže Vladimír

( 1997 - 2001 )

V roce 1997 bylo rozhodnuto o znovuzahájení produkce modelu 2142, ale nikoli v jeho základní verzi kterou známe, nýbrž ve vylepšené. Nový generální ředitel OAO Moskvič Asatrjan prosazoval produkci luxusnějších vozů střední třídy v malých sériích, protože podle něj i firemních obchodníků to bylo nákladově efektivnější. Moskvič se rozhodl své modernizované modely pojmenovávat podle významných postav z ruských dějin. Vznikly dvě verze, sedan s názvem Kníže Vladimír a hatchback pojmenovaný jako Yurij Dolgorukij.

Sedan vznikl na základech modelu 2142, který se nedostal do sériové výroby. Vedení tehdy rozhodlo, vyrobit prodlouženou verzi stávajícího sedanu. Docílili toho díky prodlouženému rozvoru vozu o 200 mm. Z bočního pohledu zůstala přední část karosérie beze změny. Hlavní změna byla za B sloupkem u druhého páru dveří. Ty byly prodlouženy a bylo v nich přidáno malé pevné okénko. Zadní sloupky karosérie byly zesíleny, zvětšil se i převis, ale zároveň narostl zavazadelník. Rovná záď sedanu s úzkými svislými světlomety připomínala americké vozy. I předek vozu byl lehce pozměněn. Vůz dostal úzké světlomety značky Hella, jinou masku chladiče a lehce upravenou přední kapotu. Ta byla svým tvarem protažená více dolů ke světlometům a nově byla zespodu i zvukově izolovaná. Také mezistěna v motorovém prostoru dostala odhlučnění. Luxusnější vzhled navozovali zejména chromovaný doplňky karosérie, hliníkové čtrnáctipalcové kola doplněný bílými pásky na pneumatikách. Přední náprava měla nezávislé zavěšení se vzpěrami McPherson doplněné o hydraulický posilovač řízení od firmy ZF, zadní náprava byla starší klikové konstrukce s panhardskou tyčí. Díky prodlouženému rozvoru byl interiér vozu mnohem pohodlnější, převážně pro cestující na zadních sedadlech. Dozadu se bez problémů vešli dva metry vysocí lidé a jejich kolena se nedotýkala předních sedadel. Ze zadní části zadního opěradla se dala vysunout loketní opěrka, která rozdělila zadní sedadlo na dvě samostatná sedadla. Nad každým z nich byla ve stropě umístěna čtecí lampička. Posádka mohla mít na palubě veškerý moderní komfort včetně elektrického ovládání oken a vnějších zpětných zrcátek, klimatizace, individuálního nastavení vnitřního osvětlení i výklopné zadní loketní opěrky, obsluhu vozu výrazně usnadňovalo centrální zamykání. Palubní deska i volant však působily zastarale.

První vozy se začali vyrábět v červnu 1997 a poháněl je dvoulitrový motor Renault F3R s výkonem 83 kW (114 k), případně F7R s výkonem 108 kW (147 k) . Kromě francouzských motorů Renault F3R a F7R se montovali i staré domácí jednotky VAZ-2106 a VAZ-2130 a také nové motory UZAM 3317, 3318 a 3320. K dispozici byla i modifikace s pohonem všech kol s označením 2144, která využívala nejvýkonnější agregáty. V roce 1998 se v automobilce vyrobil pětimiliontý automobil a byl jim právě vyráběný vůz Kníže Vladimír. Tento pětimilionový automobil byl jako jediný vybaven dvoulitrovým motorem Renault F4R se 103 kW ( 140 koní ). Automobilka chtěla novinkou zacílit na střední manažery, ale neuspěla. Ti už dávno po uvolnění ruského trhu jezdili v západních vozech. O domácí výrobky, navíc konstrukčně takřka čtvrt století staré neměli zájem, obzvláště poté, co jejich ceny rapidně vzrostly. Nehledě ke kvalitě posledních moskvičů, která byla kvůli zavedenému zjednodušenému postupu výroby, upřímně, naprosto zoufalá a její výstupní kontrola prakticky neexistovala. Podle údajů OAO Moskvič bylo vyrobeno do konce produkce v březnu roku 2002 téměř tisíc pět set vozů.

Technické informace:

Délka	4 710 mm	Rozchod kol vpředu	1 440 mm
Šířka	1 690 mm	Rozchod kol vzadu	1 420 mm
Výška	1 400 mm	Pohotovostní hmotnost	1 145 kg
Rozvor	2 780 mm	Celková hmotnost	1 545 kg

Fotogalerie vozu: