Moskvič Jurij Dolgorukij
( 1997 - 2001 )
V roce 1997 nový generální ředitel OAO Moskvič Asatrjan prosazoval produkci luxusnějších vozů střední třídy v malých sériích, protože podle něj i firemních obchodníků to bylo nákladově efektivnější. Moskvič se rozhodl své modernizované modely pojmenovávat podle významných postav z ruských dějin. Vznikl hatchback pojmenovaný jako Yurij Dolgorukij.
Moskvič 2141 Aleko se vyráběl jako rodinný hatchback, ale po jistých úpravách se dal přestavět na pick-up, sedan či mikrobus. Tyto úpravy se dělali nejen v Rusku tak i v zahraničí. V roce 1990 jugoslávská společnost Progress vyrobila na jeho základě limuzínu s názvem Aleko President. Od klasického hatchbacku se lišila hlavně délkou. Podvozek vozu byl za řidičem prodloužen o rovných 600 mm, díky tomu vznikl uvnitř vozu prostor pro třetí řadu sedadel. Až později, na základech této limuzíny založili Jugoslávci výrobu sanitních vozů.
Nové vedení AZLK se nechalo inspirovat touto limuzínou k vytvoření nového Moskviče pod označením 2141Y2 s celým názvem Jurij Dolgorukij. Nový pětidveřový automobil, s pětimístným interiérem vycházel z modelu Svjatogor. Od něj se lišil délkou. Ta narostla za B sloupkem o celých 200 mm. Tímto prodloužením se zpříjemnila jízda cestujícím na zadních sedadlech, kteří si nyní neopírají kolena o opěradla předních sedadel. Zadní dveře byly také prodlouženy o 200 mm, což umožnilo snadnější nastupování i vystupování z vozu. V prodloužených dveřích bylo přidáno malé pevné okénko. Interiér vozu mohl zahrnoval veškerý moderní komfort včetně elektrického ovládání oken a vnějších zpětných zrcátek, klimatizace, individuálního nastavení vnitřního osvětlení i výklopné zadní loketní opěrky, obsluhu vozu výrazně usnadňovalo centrální zamykání. Palubní deska i volant však působily zastarale. Zavazadlový prostor se dal zvětšit sklopením zadních sedadel. Jurij Dolgorukij se ukázal být prostorným vozem s vynikajícími dynamickými vlastnostmi a s výbornou stabilitou na silnici. Stejně jako modernizované Moskviče 2141 Svjatogor dostal i Jurij přední světlomety značky Hella. Vozy poháněly staré domácí jednotky VAZ-2106 a VAZ-2130 a také nové motory UZAM 3317, 3313-10 a 3320. Výjimku tvořil francouzský motor Renault F3R.
Předpokládalo se, že tento automobil bude sloužit jako služební vůz pro střední manažery, ale neuspěli. Ti už dávno po uvolnění ruského trhu jezdili v západních vozech. Další plán byl nabídnout vůz pro taxislužby. Tam ale také neuspěli. Nezachránila je ani velká zakázka od moskevské radnice. Vůz nebyl moc poptávaný. Byl dražší než základní Svjatogor. Navíc běžní lidé neměli v té době moc peněz. Automobilce se podařilo vozy vyrobit v malých sériích, ale jak již bylo zmíněno, nebyl o něj zájem. Jeho výroba byla ukončena v roce 2001 z důvodu likvidace AZLK. Celkově bylo vyrobeno necelých dva tisíce vozů Moskvič Jurij Dolgorukij.
Technické informace:
| Délka | 4 550 mm | Rozchod kol vpředu | 1 440 mm |
| Šířka | 1 690 mm | Rozchod kol vzadu | 1 420 mm |
| Výška | 1 400 mm | Pohotovostní hmotnost | 1 170 kg |
| Rozvor | 2 780 mm | Celková hmotnost | 1 580 kg |
Fotogalerie vozu:
