Moskvič - G3

( 1960 - 1965 )

Práce na tomto voze začali v lednu 1960 v experimentálních dílnách závodu MZMA pod vedením konstruktérů I.A.Gladilina a L.M.Shugurova a byly dokončeny v dubnu 1961. Vůz dostal název Moskvič G3, ale můžeme se setkat i s označením Moskvič G3-407 nebo Junior.

Stejně jako u předchozích modelů Moskviče G1 a G2 získal automobil prostorový rám z ocelových trubek o průměru 38 mm, na kterém byly upevněny hliníkové plechy karosérie. Motor byl na rozdíl od svých předchůdců umístěn v přední části vozu a byl nakloněn doleva o 10° v podélné ose, převodovka byla umístěna více napravo, resp. o 214 mm od středové osy vozu. To umožnilo vést kloubový hřídel na pravé straně vozu, sedadlo řidiče se tím pádem muselo posunout více doleva od podélné osy vozidla. Tyto úpravy byly provedeny s cílem snížit těžiště vozu. Přední i zadní zavěšení bylo použito z vozu Moskvič 407. Převodovka, řízení a zadní tlumiče byly použity z vozu Moskvič 410N. Motor byl vypůjčen z modelu Moskvič 407 a od standardního modelu se lišil zvýšeným kompresním poměrem na 9,1 a čtyřmi karburátory Lenkarz K-28B (jedním pro každý válec) a rozdělovačem zapalování umístěným vodorovně. Výkon motoru byl rovných 70 koní při 4800 ot/min., což umožnilo vozu dosáhnout maximální rychlosti 170 km/h. V sezóně 1961 vyhrál Jurij Chvirov na Moskviči G3 šampionát SSSR. Celkově měli být postaveny tři rámy s odpružením kol, ale další dvě kopie modelu Moskvič G3 nebyly postaveny z důvodu nevyhnutelných konstrukčních vad: velká hmotnost 624 kg a čelní plocha 0,84 cm². Na podzim roku 1961 byl vývoj z části ukončen. Pro sezónu 1962 byl vůz poupraven. Vůz dostal kola menšího průměru, novou soustavu karburátorů K-99, zvýšený kompresní poměr na 9,5 a upravený výfukový systém. Těmito úpravami docílili zvýšení výkonu na 76 koní. V roce 1962 se Chvirov stal opět šampiónem SSSR a v roce 1963 získal stříbrnou medaili za druhé místo Veretov. Na začátku roku 1965 proběhly další úpravy na motoru. Byly použity písty s konvexními dny, které zajišťují optimální spalování směsi ve válci a speciální vačková hřídel. Nejvýraznější změnou bylo jednotné sání s jedním centrálním karburátorem K-59. V roce 1966 byl Moskvič G3 převezen do dílen Stankolinia a dále se již nezúčastnil závodů.

Technické informace vozu Moskvič G3:

	1961	1962	1965
Typ motoru	Moskvič 407	Moskvič 407	Moskvič 407
Počet válců	4	4	4
Mechanismus ventilů	OHV	OHV	OHV
Pracovní objem ( cm3 )	1 358	1 358	1 358
Průměr válce ( mm )	76	76	76
Zdvih pístu ( mm )	75	75	75
Stupeň komprese	9,1	9,5	?
Max.výkon v koních ( ot/min )	70 ( 4 600 )	76 ( 5 500 )	62 ( ? )
Počet karburátorů	4	4	1
Typ karburátoru	K-28B	K-99	K-59
Délka vozu ( mm )	3 544	3 544	3 544
Šířka vozu ( mm )	1 424	1 424	1 424
Výška vozu ( mm )	1 035	1 035	1 035
Rozvor vozu ( mm )	2 150	2 150	2 150
Velikost pneumatik	5.60-15	5.90-13	5.90-13
Velikost palivové nádrže ( l )	45	45	45

Foto vozu Moskvič G3: