Moskviče série 3-5

(  prototyp 1967 - 1975 )

V polovině šedesátých let byla v sovětském svazu sepsána dohoda s italskou společností Fiat o výstavbě zcela nové moderní továrny ve městě Togliati, určenou pro hromadnou výrobu licencované verze modelu Fiat 124 s moderní karosérií a podvozkem. Na to musela zareagovat automobilka MZMA a na jaře roku 1967 započala s vývojem nového modelu, který by nahradil současné zastaralé modely 408.

I když byl za dveřmi jistý rozjezd nového Moskviče 412, který se uskutečnil v listopadu 1967, tak se již usilovně vyvíjely nové řady modelů, které měli na začátku sedmdesátých let nahradit stávající modely 408, 412, 426 a 427 a byli konkurenceschopný i na zahraničních trzích. Nově navrhnutý modely byli oproti předchůdci větší jak do délky tak do šířky a měli se zařadit do vyšší skupiny střední třídy. Velikostně odpovídat evropské střední třídě, tzv. segmentu velkých rodinných automobilů. V západní Evropě byla auta této velikosti v těchto letech hojně používána, například západoněmecký Ford Taunus nebo Opel Rekord, anglický Ford Zephyr a další. Série automobilů 3-5 měla obsadit mezeru na trhu v SSSR mezi produkty automobilky VAZ a produkty závodu GAZ Volha. Nové modely měli odpovídat konceptu rodinného automobilu pro pět osob s relativním pohodlím, aby byli dobře přizpůsobeny pro dlouhé mimoměstské výlety. Právě poptávka po takových vozech celosvětově rostla. Ve výrobních programech sovětských automobilek takové modely zcela chyběly. Bylo plánováno vybavit tyto vozy sjednocenými motory UZAM o objemu 1,5, 1,6, 1,7 a 1,8 litrů s výkony od 75 až 103 koní, s manuální či samočinnou převodovkou. Celkem bylo sestaveno několik prototypových sérií od 3-5-1 až po 3-5-6. I když byly vývojové dílny v té době nejaktivnější, tak jim neprošel do sériové výroby ani jeden model. Pro konstruktéry moskevské automobilky započala doba totální degradace a upřednostňování nové konkurenční továrny. Taková byla špinavá politika tehdejší doby, na kterou automobilka nejvíce doplatila.

Všechny série jsou samostatně rozepsané zde:

Série 3-5-1: Byl první vůz ze série vozů 3-5. Práce na něm započaly již v roce 1968 a vůz byl ve stínu známějšího modelu 3-5-2. Po technické stránce se jednalo o větší model 412. Na šířku to dělalo 10 cm a na délku dokonce 20 cm. Rozvor náprav byl taktéž zvětšen a to na 2525 mm. Oproti sériovému modelu 412 měl jiné zpracování předního motorového rámu a tunelu převodovky, absenci bezpečnostní hřídele volantu a mnoho dalších věcí, které byli oku skryty. Pod kapotou se nacházel nám známý motor 1 500 cm o výkonu 75 koní se čtyřstupňovou převodovkou přenášející sílu na zadní kola. Model 3-5-1 byl vyroben pouze ve dvou nebo třech kusech. Všechny byli nakonec použity při bariérových zkouškách. Ty proběhly 10.4. 1970 a Moskvič 3-5-1 na nich moc neuspěl. Inženýři z těchto zkoušek odhalily slabiny vozu a díky nim mohli udělat určité změny, které měli pomoci novějšímu projektu, modelu 3-5-2.

         

Série 3-5-2: Druhý vůz z projektů ze série 3-5, která se začala vyvíjet na konci šedesátých let. Oproti 3-5-1 se z venčí lišil jiným zpracováním spodní části předního čela, nový byl také pětimístný interiér s jinou přístrojovou deskou, jiné byly sedadla i středový tunel. V plánu byly dvě motorové jednotky. První je UZAM 412, obsah 1500 cm³ a výkon 75 koní. Druhý agregát je také UZAM, ale tentokrát o obsahu 1700 cm³, výkon 96 koní. Čtyřstupňová manuální převodovka poháněla zadní kola. Konstruktéři musely přizpůsobit a sjednotit výrobu ze stávajících modelů. Podle návrháře se mělo jednat o vylepšenou 412, jenže ta již začínala být nemoderní a potřebovala nutně modernizaci.

   

Série 3-5-3: Automobil s karosérií kombi, vytvořený na základech prototypu Moskviče 3-5-2. Navenek se lišil od sedanové verze jinou maskou chladiče s jemnými oky. Tento model měl nahradit zastaralé modely 426 a 427. Délka tohoto vozu činila 4400 mm, šířka 1615 mm a výška 1386 mm.

Série 3-5-4: Další modernizace původního modelu 3-5-2. Navenek se odlišoval jinou maskou chladiče s většími oky a jinými detaily tvarů karosérie, převážně v zadní části. Těmito úpravami částečně ztratil svou podobnost se sériovým Moskvičem 412. Vůz měl zcela nový bezpečný interiér, který splňoval nejpřísnější evropské normy. Během přípravy tohoto modelu došlo v AZLK k výměně hlavního designéra a tím i k jinému směru prací na nových generacích automobilů značky Moskvič.

Série 3-5-5: Tento model byl v roce 1972 prezentován jako modernizace předchozího projektu. Měl podobné rozměry jako předchozí prototypy série 3-5, přesto byl ale úplně nový. Vzhled vozu byl vytvořen na mnohem modernější úrovni se zachováním rozpoznatelných rysů Moskviče. Právě v designu je rozpoznatelný styl sériového modelu 412, ale také nový designový styl budoucích Moskvičů. Naznačuje to tvar předních blatníků a světel. Vůz měl prostorný pětimístný interiér shodný s typem 3-5-4, velký kufr s vertikálně umístěným rezervním kolem, zakřivená boční okna a zapuštěné bezpečnostní kliky dveří. Prototyp existoval pouze ve dvou kusech, jeden stříbrný a druhý černý barvy. Oba si odbyli i rozsáhlé testování a měli velmi dobré předpoklady pro hromadnou sériovou výrobu. Ta byla ministerstvem Autopromu opět zamítnuta.

         

Série 3-5-6: Ve druhé polovině roku 1973 byl představen nejnovější a nejslavnější ze všech řad moskvičů série 3-5. Od svého předchůdce 3-5-5 se zcela odlišoval novým interiérem. Plně provozu schopný prototyp dostal tmavě zelenou metalízu a nové gumo-plastové nárazníky. Motor UZAM o objemu 1,8 litru se dvěma karburátory Zenith disponoval výkonem 103 koní, které posílal přes automatickou převodovku Borg-Warner na zadní nápravu. Přestože byl vůz plně připraven k sériové výrobě tak opět nedostal od ministerstva požehnání.