Iž 14

( 1972 prototyp )

V 70 letech bylo v rodině Moskvičů také několik prototypů určených pro jízdu v těžkém terénu. I když v Iževsku vyráběli mnoho vlastních modifikací vycházejících ze sériového Moskviče 412, tak vývoj prototypů  probíhal jejich vlastní cestou.

Vůz byl vytvořen skupinou konstruktéru pod vedením A. Kondrážkina, který dostal zadání vytvořit malý a lehký terénní vůz. Tento nelehký úkol se jim podařilo splnit. Vůz dostal označení Iž-14 a pyšnil se třídveřovou samonosnou pětimístnou karosérií, která byla dlouhá 3600 mm, široká 1680 mm a výška činila 1640 mm. Rozvor náprav byl rovných 2300 mm. Iž 14 byl konstruovaný tak, aby na něm bylo pokud možno co nejvíc konstrukčních prvků z Moskviče 412, ať už na pohonném ústrojí, tak i podvozkovém. Pohonnou jednotku tvořil osvědčený UZAM 412 s výkonem 75 koní a obsahem 1,5 L. Oproti klasickému sedanu byl motor jinak usazen a tak v zájmu snížení jeho výšky byl osazen jiným typem sacího potrubí, na kterém byl namontován karburátor Solex. Převodovka byla čtyřstupňová, která se starala o pohon buď pouze přední nápravy, nebo jen zadní, popřípadě obou naráz s podporou dvoustupňové redukční převodovky. Přední náprava byla převzata z Moskviče, ikdyž v plánech byla i verze se zavěšením typu McPherson. Podobně v plánech bylo zavěšení zadní nápravy pomocí torzních tyčí, jenže díky sjednocení dílů z Moskviče zůstali nakonec u tuhé nápravy na listových pérech. Brzdy na všech kolech byli bubnové doplněné posilovačem. Automobil byl osazen pneumatikami o rozměru 195x13 s terénním vzorkem. Vůz dosahoval rychlostí 120 km /h a jeho pohotovostní váha byla 980 kg, celková pak 1380 kg. Od 16. února do 16. října 1974 probíhalo testování vozu v oblasti u Dimitrova, kde se setkal se svými potenciálními konkurenty. Těmi se stal úplně nový prototyp automobilky VAZ s označením Lada Niva, dále se testu zúčastnil automobil LuAZ-969, UAZ-469 a ze zahraničních například Land Rover 88. Jak rozměrově tak i výkonově jsi byl Iž-14 nejblíže ve srovnání s vozem Lada Niva. Při rychlostních zkouškách byla Iževskému vozu naměřena maximální rychlost 120 km/h, Niva dosáhla 130 km/h. Ve zrychlení z 0-100km/h Ižu naměřili 30,5 s., Niva to zvládla za 23 sekund. Při terénních zkouškách vykazovaly oba vozy velmi dobrými výkony. Nicméně všichni pochopili, že bez ohledů na výsledky testů, je největší problém Iže-14 právě jeho výroba a složité slučování dílů. Rozhodnutí padlo takové, že v plánovaném hospodářství nejsou peníze na výrobu dvou různých automobilů SUV. Automobilce z Iževska bylo nařízeno, pokračovat ve výrobě klasických automobilů na bázi Moskviče, konkurenční Lada Niva se později dostala do sériové výroby. I přes nižší hodnocení při testech se vůz nemusel za své výkony stydět, ba naopak. Přesto po tomhle vyhodnocení bylo od projektu upuštěno a vůz zaujal místo v museu.