Iž Start 13

( 1972 prototyp )

Iž Start 13 byl pětidveřový hatchback a oproti prototypovým vozům z automobilky AZLK ze stejných let měl jednu hlavní odlišnost. Tou byl přední náhon.

Na rozdíl od svých úhlavních konkurentů z dané doby ( Moskvič 408 a 412, ale i VAZ 2101 ) se tento vůz mohl pyšnit nejen předním náhonem, ale na svou dobu i progresivním a moderním designem karosérie, který ve všech významných ohledech překonával vše v dané době na území SSSR. Neméně tomu bylo i v interiéru, který byl útulný a dobře sladěný. Pohonnou jednotku zde tvořil osvědčený UZAM 412. Byl to motor, který všichni moc dobře známe z modelu 412, jenže tady nebyl uložen šikmo o 20 stupňů, ale rovnou pod úhlem o 45 stupňů. Takové to šikmé uložení bylo z důvodu úspory místa pro uložení převodovky a poloos. Dalším rozdílem oproti sériovému motoru 412 bylo úplně jiné přepracované sání a na něm namontován karburátor značky Solex. Poslední úpravou v motoru byl použit elektrický větrák chladiče. Motor o objemu 1,5 litru podával výkon 75 koní, ale drobnými úpravami bylo možné dosáhnou výkonu až 95 koní. V důsledku toho bylo možné vůz zrychlit z nuly na stovku za 17 sekund, v silnější variantě dokonce za12 sekund a dosáhnout maximální rychlosti 145 km/h resp.až 165 km/h. Převodovka byla manuální, čtyřstupňová. Přední i zadní zavěšení kol bylo nezávislé.

I přes odlišné uspořádání pohonu jsi vůz udržel vysoký stupeň shodnosti dílů s již vyráběnými modely, což by umožnilo rychlejší zvládnutí sériové výroby. Bohužel vzhledem k vyjádření ministerstva automobilového průmyslu, který se domníval, že automobil s pohonem předních kol je v SSSR neperspektivní, byl tímto návrh na zavedení automobilu Iž-13 do sériové výroby zamítnut.