Moskvič s pohonem všech kol - část 2.

Moskvič 415 a 416

zdroj: Дзен - rubrika Automobily

Tento článek navazuje na předchozí článek Moskvič v armádním plášti. Ten pojednával o prototypu terénního rámového vozu Moskvič 4x4 s otevřenou karosérií, který vznikl v roce 1957 jako vozidlo pro práci na venkově. Vůz byl tenkrát navržený velmi narychlo, jednalo se v podstatě o kopii amerického Willysu a byl tehdy prezentován bez jakékoliv technické dokumentace. Po roce a půl testování prvního vzorku s přihlédnutím k připomínkám vojenských specialistů v OGM MZMA byl design terénního vozu lehce pozměněn a na jaře roku 1959 vyjeli z bran experimentální dílny dva prototypy s označením 415 se zcela novou karosérií.

Ta byla velmi podobná americkému Jeepu CJ-5. Tyto dva nové prototypy lze považovat za druhou experimentální sérií vozu s pohonem všech kol. Dostaly nové tuhé nápravy, teleskopické tlumiče, čtyřstupňové převodovky a upravené rozdělovací převodovky. K lepšímu se změnily i parametry geometrické průchodnosti terénem.

Zde je výběr fotografií Moskviče 415 druhé série při testování v terénu. Polovina těchto snímků byla zveřejněna poprvé. Příjemné prohlížení!

                 

V polovině roku 1959 se objevila finální verze terénního vozu s novým originálním designem karosérie, které již ztratilo svou podobnost s americkými prototypy Willysu a Jeepu. Celkem byly postaveny tři kusy těchto vozů, které dostaly název Moskvič 415. Jednalo se o třetí experimentální sérii vozu s pohonem všech kol. Rozkazem z 19. listopadu 1959 byly zahájeny přípravy na výrobu těchto terénních vozů. Nebylo vůbec jednoduché v tehdejším závodě MZMA vyrobit vůz tak výrazně odlišný od osobních vozů Moskvič. Proto se velmi silně zvažovala varianta převodu terénního vozu do Novosibirského závodu Sibselmaš a tam ho vyrábět. Sibselmaš byl tehdy největší strojírenský podnik v Novosibirské oblasti na výrobu zemědělských a důlních strojů a zařízení.

Moskvič 415 třetí experimentální série

 

 

Zároveň v OGK MZMA pod vedením A.V. Nosova, probíhaly práce na návrhu uzavřené třídveřové karoserie na stejném podvozku. Zpočátku se uzavřený vůz objevoval pod označením 415A, ale brzy dostal svůj vlastní název 416. Celkem bylo vyrobeno pět uzavřených vozů v detailech třetí série. Některé testované varianty měli kovovou nebo plastovou variantu střechy. Na rozdíl od otevřených vozů bylo změněné vnitřní uspořádání: místo standardní dvoumístné zadní pohovky byly podél bočních desek dvě skládací lavice, což umožnilo přepravovat čtyři cestující. Nastupování i vystupování ze zadních lavic bylo možné pomocí výklopných zadních dveří v zadní části vozu.

Přístrojová deska je příkladem minimalismu! I když i v této říši kovu se dají najít nějaké „možnosti“.
Například madlo pro spolujezdce a o něco výše přišroubovaný kryt osvětlení. Víte, proč tam je?
Pro zvýraznění map oblasti během nočních armádních nucených pochodů!

 
Interiér terénního "Moskviče" nemá alternativu ke čtvrté sedačce. Mimochodem, na fotografii je jasně vidět,
že rozdělovací převodovka je ovládána pouze jednou pákou

V prosinci 1959 v Kremlu, na plénu ÚV KSSS věnované zemědělství, hlavní konstruktér MZMA Andronov předvedl oba vozy 415 a 416, mimo jiné i soudruhovi Chruščovovi a členům vlády. Nikita Sergejevič schválil nové Moskviče, ale ani to je nezachránilo. Konečné rozhodnutí o uvolnění nových vozů mělo padnout na poradě výrobních pracovníků, která se konala koncem ledna 1960. Většina přítomných byla proti vývoji terénních vozidel s poukazem na nutnost příliš vysokých materiálových investic, nedostatkem místa v továrně, nedostatečným výkonným lisem pro lisování rámových nosníků atd. V důsledku toho následoval 3. února 1960 příkaz k zastavení přípravy výroby těchto vozů.

Moskvič 416 s uzavřenou karosérií

 
Umístění rezervního kola na zadním blatníku
nebylo zrovna vhodně umístěno