Moskviče do terénu

zdroj: ???
text napsal: Jan Tuček

Ve druhé polovině padesátých let se v továrně MZMA ( dnešní AZLK ) kromě běžných typů osobních automobilů s karosériemi sedan a kombi vyráběla i řada dalších zajímavých typů automobilů značky Moskvič. K těm, které si zaslouží zvláštní pozornost, patří nesporně vozy s pohonem čtyř kol, které byly určeny pro provoz v odlehlých oblastech sovětského venkova. Dnes už se na ně téměř zapomnělo - jejich úlohu v současných podmínkách plní populární třídveřové kombi Lada VAZ - 2121 Niva. Ale nebylo by spravedlivé nechat bez povšimnutí terénní automobily Moskvič z doby před dvěma desítkami let, vždyť mnohé ještě dodnes svým majitelům slouží a kromě toho bohaté zkušenosti, které se s nimi podařilo získat, byly v nemalé míře požity i při přípravě projektu Nivy, moderního sovětského terénního vozu, jenž získává popularitu v mnoha zemích světa.

moskvič

Historie terénních automobilů Moskvič se začala psát v polovině padesátých let, kdy skupina odborníků moskevské automobilky ve spolupráci s pracovníky vývoje podniku GAZ vytvořila první návrhy nového terénního vozu se čtyřmi poháněnými koly a s minimálně upravenou karosérií sedan z typu 402. Do výroby se nový vůz s označením Moskvič 410 dostal v roce 1957. Na první pohled se od svého sourozence typu 402 odlišoval výrazně zvětšenou světlou výškou ( 220 mm ) a vysoko posazenou karosérií, pod jejíž přídí bylo dobře vidět na tuhou přední nápravu, odpruženou podélnými půleliptickými listovými pery. Karosérie - čtyřmístný sedan - byla bez větších změn převzata z typu 402, také motor ( kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem SV o objemu 1220 cm3 a výkonu 26 kW - 35 k při 4200 ot.1/min ) byl z tohoto typu. Sériová třístupňová převodovka byla doplněna ještě dvoustupňovou přídavnou převodovkou, takže terénní Moskvič 410 dával svému řidiči možnost volit ze šesti rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a ze dvou pro jízdu vzad. Obě nápravy byly tuhé s podélnými listovými pery a vůz měl pohon 4x4 ( některé automobily typu 410 byly vybaveny vypínatelným pohonem přední nápravy, většina však měla stálý pohon všech čtyř kol ). Rozvor náprav terénního Moskviče 410 byl téměř shodný s běžným sedanem M402 - 2377 mm, použity byly větší pneumatiky ( samozřejmě s terénním desénem ) rozměru 6,40 x 15. Délka i šířka terénního vozu byla stejná jako u cestovního sedanu ( délka 4055 mm, šířka 1540 mm ), výška se ovšem zvětšila ( z původních 1560 mm u M402 na 1685 mm u M410 ). Pohotovostní hmotnost terénního vozu byla vyšší asi o 200 kg a dosahovala hodnoty 1180 kg.

moskvič

V popsaném provedení se terénní Moskvič 410 vyráběl do poloviny roku 1958, souběžně se v menších počtech vyráběly také automobily Moskvič 411 s pětidveřovou karosérií kombi a s podvozkem shodným s typem M410. V roce 1958 došlo k první výrazné změně - namísto původního spádového čtyřválce 1220 cm3 začali v MZMA produkovat nový motor OHV o objemu 1358 cm3 a výkonu 35 kW ( 45 k ). Nový čtyřválec se od května 1958 montoval do sedanů Moskvič 407, brzy potom jej dostaly i terénní modely vozů Moskvič - od tohoto momentu se také za jejich typovým označením objevilo písmeno N, které signalizovalo inovaci poháněcí soustavy. Dalším krokem vpřed bylo použití nové hlavní převodovky ( čtyřstupňové ), souběžně se změnila i přídavná dvoustupňová převodovka. Moskvič 410 N s karosérií sedan a čtyřmi poháněnými koly měl hmotnost 1150 kg ( tedy o málo nižší než původní model terénního Moskviče ) a na silnici dosahoval ( se zapnutým pohonem čtyř kol ) největší rychlosti 90 km/h ( u dřívějšího typu byla tato hodnota 85 km/h ). Použitím nového výkonnějšího motoru, který vykazoval podstatně příznivější průběh točivého momentu, a nově odstupňovaného převodného ústrojí se podařilo docílit zlepšených jízdních vlastností při provozu i ve velmi obtížném terénu, mimo to bylo nové provedení terénního Moskviče v provozu hospodárnější. Automobily Moskvič s karosériemi sedan a kombi a se čtyřmi poháněnými koly se vyráběly do poloviny roku 1960 a za poměrně krátkou dobu ( necelé tři roky ) jich vzniklo bezmála dvanáct tisíc. Největší podíl na tomto počtu měl Moskvič 410 N, terénní sedan s motorem 1358 cm3 a se čtyřstupňovou hlavní převodovkou celkem spatřilo světlo světa 9340 kusů tohoto na svojí dobu nekonvenčního automobilu. Terénních sedanů Moskvič 410 ( motor s rozvodem SV o objemu 1220 cm3 a třístupňová hlavní převodovka ) vyrobily 1035 a vozů s karosérií kombi a pohonem 4x4 dohromady 1515.

moskvič

Koncem padesátých let však vývojové oddělení moskevské automobilky vytvořilo i další dva typy terénních automobilů Moskvič, které se sice nedostaly do výroby, přesto ale tvoří významnou kapitolu v historii podniku AZLK. V počtu dvou desítek kusů vyrobily v roce 1959 v továrně MZMA prototypy terénních automobilů Moskvič 415 a 416, které byly od prvního konstrukčního náčrtu navrženy jako speciální terénní vozidla - na svoji dobu velmi kompaktní a poměrně lehká. Ještě dnes po více než dvaceti letech snesou tyto automobily bez zardění srovnání s obdobnými podstatně mladšími terénními vozy a jsou důkazem toho, že sovětští konstruktéři měli a mají při vývoji terénních automobilů skutečně šťastnou ruku. Automobily Moskvič 415 ( otevřená verze s plátěnou střechou ) a Moskvič 416 ( provedení s celokovovou karosérií hardtop, se dvěma bočními a třetími zadními dveřmi ) byly postaveny s využitím sériových komponentů značky Moskvič - především z typu M407. Při rozvoru náprav 2030 mm byly tyto vozy dlouhé jen 3490 mm, široké 1670 mm a vysoké 1835 mm. Přitom uvnitř bylo místo pro šest osob: řidič a spolujezdec měli oddělená sedadla, která se dala sklopit vpřed, čímž se usnadnilo nastupování pro dvojici cestujících, kteří měli místo na zadním sedadle ( bylo nedělené, ale jeho opěradlo se dalo složit, takže se zvětšila ložná plocha pro náklad ). Další dva cestující se mohli vézt vzadu - seděli bokem ke směru jízdy na sklopných sedátkách, která se neobsazená přiklápěla k bokům zavazadlového prostoru. Oba vozy měli robustní rám, přední i zadní tuhou nápravu s podélnými půleliptickými listovými pery a poháněcí soustavu shodnou s typem Moskvič 410 N. Všechny vozy Moskvič 415 a 416 však měli vypínatelný pohon předních kol a na silnici dosahovaly největší rychlosti nad 105 km/h. Pohotovostní hmotnost těchto automobilů nebyla právě nízká: 1100 až 1160 kg podle provedení, souvisela ovšem s velmi robustní stavbou podvozku a karosérie. Oba typy měly tažné zařízení a mohly i v terénu tahat přívěs o hmotnosti kolem 500 kg, některé byly vybaveny i navijákem pro samovyprošťování. Velkou pozornost věnovali tvůrci těchto zajímavých terénních automobilů soustavě vytápění - v tomto ohledu prý terénní Moskviče 416 neměli ve své době konkurenci. V každém případě byly oba typy M415 i 416 velmi zdařilé a je škoda, že kapacita moskevské automobilky nedovolila jejich sériovou výrobu. Zkušenosti s nimi získané však nezapadly a mnohé našly uplatnění při vývoji a výrobě současných sovětských terénních automobilů v Uljanovsku a Togliatti.


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz