Automobily Moskvič 1 díl

Zrození Moskviče

Chudou nabídku tuzemského trhu obohacovaly v 50. až 80. letech minulého století produkty moskevského závodu MZMA, u nás známé jako Moskvič.
Koncem 30. let probíhal v moskevském závodě KIM vývoj malého osobního čtyřsedadlového automobilu, vozu KIM-10. Vůz měl dvoudveřovou karosérii líbivých tvarů připomínající Opely Kadett a Olympia, ale vyrobilo se ho jen 500 kusů. Po válce využil SSSR práva reparačních nároků prostřednictvím demontáží německých výrobních kapacit, a to i ze zón obsazených jinými mocnostmi. A tak se na východ vydala rozpracovaná série úspěšných lidových Opelů Kadett K38 i příslušná výrobní zařízení. Než vyjely z bran moskevského závodu první osobní vozy, došlo 26. srpna 1945 k přejmenování KIMu na  MZMA ( Moskovskij Závod malolitrážnych Avtomobilov ). Podle původní dokumentace Opelu započala 4. prosince 1946 montáž prvních čtyřdveřových automobilů nesoucích označení Moskvič 400.

Tento vůz byl až na malé detaily ( označení na masce chladiče a ozdobné kryty kol ) identický s německým originálem, který byl v letech 1938 až 1939 ve své vlasti nejúspěšnějším malým vozem. Moskvič 400 vybavili čtyřválcovým řadovým kapalinou chlazeným spádovým SV motorem o objemu 1074 cm3 a výkonu 16,9 kW dosahovaném při 3600 ot./min. Kompresní poměr 5,6 : 1 umožňoval spalovat i paliva s nízkým oktanovým číslem. Třístupňová převodovka s řazením na podlaze měla druhý a třetí stupeň synchronizovaný. Čtyřdveřový vůz se samonosnou karosérií byl dlouhý 3855 mm, široký 1375 mm a vysoký 1545 mm. Rychlost nepřevyšovala 90 km/h a devítilitrová spotřeba paliva ho pasovala na nejúspornější sovětské vozidlo.

V roce 1947, na počest 800 let založení Moskvy, začala produkce dodávkové verze Moskvič 422. Tu doplnila i verze pro sovětské pošty, disponující robustní dřevěnou kostrou úložného prostoru pobitou plechovými panely. O rok později ho následoval čtyřdveřový polokabriolet Moskvič 420 A. Standardní čtyřstovky sjížděli z výrobního pásu v počtech 35 000 až 50 000 vozů ročně. Rok 1954 byl ve znamení náběhu výroby Moskviče 401, jenž dostal motor s novou hlavou válců a výkonem zvýšeným na 19,1 kW. V letech 1946 až 1956 zhotovila automobilka MZMA 247 439 vozů typu 400 a 401, z toho 17 742 kabrioletů, 11 129 dodávkových vozů a 2562 poštovních speciálů.

Design měl nejlepší léta za sebou, což se moskevští stylisté pokoušeli zachránit roku 1956, kdy naběhla sériová výroba 402 s pontonovou karosérií. Původní motor SV měl zvýšený objem na 1220 cm3 a výkon 25,7 kW při 4200 ot./min. Vozidlo disponovalo nezávislým zavěšením předních kol a bylo konkurenceschopné i na některých zahraničních trzích. Sedadla umožňovala lůžkovou úpravu a běžným vybavením se stal radiopřijímač. Rok 1957 přinesl první kombi 423 Universal. Vozidlo o pohotovostní hmotnosti 1015 kg mělo užitečnou váhu 250 kg. Těžký automobil si vynutil nadopování motorů, které se převrtáním na 1358 cm3 podařilo vybičovat ke 33,1 kW při 4500 ot./min. To už se na výrobní štítky psalo Moskvič 407, u kombi 423 N. Každý třetí vyrobený vůz se vydával za hranice a jeho dvoubarevné pastelové provedení kromě zemí východního bloku znali i obyvatelé Finska, Norska, Belgie a Řecka. Ze specifik sovětského trhu vycházela terénní varianta 410 s běžnou karosérií, pevnou přední nápravou a vyšší světlou výškou. Pohon kol přední nápravy byl vypínatelný, vůz měl i redukční převodovku. Vozidlo našlo uplatnění v oblastech s nezpevněnými komunikacemi, v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a povrchových dolech.

Pokračování článku naleznete zde: Nová generace


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz