zdroj: AutoHit
text napsal: Z. Král
Nebudete tomu věřit, ale tento růžovobílý Moskvič 407 měl na tachometru v kolonce ujetých kilometrů číslici nedosahující ani dva tisíce. Přitom tomuto reprezentantovi Ruska je již více jak čtyřicet let.
V produkci sovětského svazu, který byl také významným vývozcem osobních automobilů, dominovaly z větších vozů zvláště Volhy či Pobědy. V menší kategorii, pomineme-li zajímavé Zaporožce se vzadu umístěnými vzduchem chlazenými vidlicovými čtyřválci, to byly hlavně robustně stavěné, ale přitom cenově dostupné vozy vyráběné v Moskvě a zvané tedy příznačně Moskviče. Později nastoupivší licenční Lady sice tyto své největší soupeře v oblíbenosti i prodejnosti porazily, přesto si po sovětském způsobu fortelně stavěné Moskviče i nadále své zákazníky vždy našli.
Již před druhou světovou válkou byl v moskevském závodě KIM, pobočném podniku automobilky GAZ, zahájen vývoj levného osobního automobilu připomínajícího Opel Olympia. V roce 1940 byla vyrobena série několika set vozů KIM-10, ale tím to skončilo. První malé vozy zvané Moskvič se tak objevily až koncem roku 1946, a to v témže závodě, přejmenovaném na MZMA neboli Moskovskij Zavod Malolitražnych Automobilej. Ve smyslu poválečných reparačních dohod byla jejich výroba ovšem zahájena podle převzaté původní dokumentace na výrobním zařízení, lisařských forem i nástrojů firmy Opel. A tak až na nepatrné drobnosti, jimiž byly samozřejmě použité znaky, ale také kryty kol, vypadal Moskvič 400 jakoby z oka vypadl v Německu před válkou velmi oblíbenému Opelu Kadett. Vlastně celých deset let trvalo Sovětům než vtiskli Moskviči svou vlastní podobu a vylepšili i výkon motoru. Stalo se tak u modelu Moskvič 402, po němž záhy následoval ještě kvalitnější typ Moskvič 407. Nenáročný čtyřdveřový rodinný automobil se začal vyrábět v roce 1958, zpočátku s předchozí třístupňovou převodovkou, která byla v prosinci téhož roku zaměněna na čtyřstupňovou. Vůz měl moderní pontonovou karosérii se sedadly umožňujícími lůžkovou úpravu, což byla v té době velmi oblíbená varianta pro cestovatelsky založené kupce. Společně s nezávislým zavěšením předních kol a 1,4 litrovým čtyřválcovým motorem OHV o výkonu 33kW (44,9 k), který umožňoval vozu rychlost až 120 km/h, to byly atributy, jež vytvořily z Moskviče konkurenceschopný vůz. Zvláště když se standardně dodávalo autorádio a tehdy oblíbená dvoubarevná karosérie.
Navíc přišla varianta kombi Universal 423N a časem i speciální terénní provedení s redukční převodovkou, přiřaditelným pohonem všech kol a vyšší světlou výškou. Což se hodilo nejen do terénu, ale i na špatné sovětské silnice. Sovětský svaz byl ve své době také výrazným exportérem osobních vozů. Platilo to samozřejmě i o automobilu Moskvič 407, z jehož produkce celou třetinu dodala společnost Avtoexport do řady evropských zemí. Hodně z nich zamířilo do Finska, Norska i Belgie, mezi cílovými zeměmi nechybělo ani Československo. Vůz Zdeňka Vávry, zakoupený v roce 1960 původním majitelem na poukaz, je toho unikátním důkazem.