Moskvič 400-420
Moskvič 401-420

( 1946 - 1956 )

Moskevský závod malolitrážních automobilů - MZMA měl už dlouhá léta zaběhnutou hromadnou výrobu automobilů. Nejdříve to byly v letech 1930 - 1939 osobní automobily Gaz A, které doplňoval ještě nákladní Gaz AA.

Předchůdce Moskviče 400-420 byl Opel-Kadett-K38 z německého Rüsselsheimu, který se vyráběl před válkou v letech (1938 - 1940) a bylo jej vyrobeno 74 197 kusů. V letech 1942-1943 ze závodu vyjelo pouze 9 vozů. V době války přešla továrna Opel z automobilové na zbrojní výrobu. A právě proto ji měli britští piloti v amerických bombardérech B-24 Liberátor v srpnu 1944 bombardovat. I když byla továrna zcela zničená, tak se z ní podařilo mnoho zachránit. Němci se zničením počítali, a proto rozebrali a schovali některé stroje a nástroje. Jednalo se o nástroje pro výrobu podvozků a karosérií. Po vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, zabavili tyto stroje a nástroje jako svou válečnou kořist. Smůla pro sověty ale byla ta, že veškeré zařízení bylo pro dvoudveřovou verzi Kadetta K-38.

Stalin ale chtěl Kadett K-38 ve čtyřdveřovém provedení ( málo kdo ví, že Stalinovi se tohle auto tak líbilo, že s ním po válce počítal jako s lidovým vozem Sovětského svazu ). Problém bylo také to, že nebyla ani kompletní dokumentace, ta byla tehdy jen na jediném místě - v americkém Detroitu. Od roku 1929 je Opel součástí koncernu General Motors a právě v Detroitu byl Opel Kadett K-38 vyvinut. Brzy po válce ale začala další, a to studená válka. Protože sověti docela spěchali, bylo rozhodnuto svěřit vývoj vozu němcům. V létě 1945 Sovětské vojenské správy - SVAG najaly 83 německých odborníků, kteří Opel Kadett K-38 vyvíjeli a skládali už před válkou. Němci zde nebyli jako váleční zajatci, ale jako placený tým profesionálů, za svou práci obdrželi velmi vysoké platy a příděly jídla. Od prosince 1945 až do března 1946 se ve Schwarzenberských kancelářích a dílnách neustále vyvíjelo. Bylo uděláno 268 sad pracovních výkresů, 319 hliníkových šablon a 44 dřevěných modelů pro lisovací části karosérie! Právě v březnu 1946 bylo vše posláno do Moskvy do továrny ZMA k práci na instalaci a nastavení zařízení pro výrobu. Ještě složitější to bylo s motorovou jednotkou. Ta se vyvíjela v Berlíně a pracovalo na ní 12 sovětských a 180 německých inženýrů včetně 6 profesorů věhlasných jmen. Němci se opravdu hodně snažili a navrhli mnoho karosářských a motorových variant, ale Stalin všechno zavrhnul a řekl, že Sovětskému svazu stačí dva typy vzorků. Stalo se tak 28. dubna 1947 v době, kdy se už Moskvič 400 vyráběl pátý měsíc. Stalin chtěl výrobu, vývoj a hlavně železo pro zbrojení ( Rusko po válce nemělo dostatek železa ).

V omezeném množství se sériová výroba rozjela 4. prosince 1946 a v dubnu 1947 se vše už rozjelo naplno. Ještě bychom mohli doplnit, že v době vzniku vozu, musel mít každý model dle předem předepsaných pravidel dvojí označení. V tomhle případě se jednalo o "400-420", kde první číslo označuje model s motorem a druhý číslo typ karosérie modelu. Moskvič 400 se od svého německého originálu lišil v detailech. Především to byly všechny závitové spoje, které se musely předělat na domácí metrické. S ohledem na stav sovětských silnic byly ještě zesíleny  už tak dost pevné podvozkové skupiny ( právě německá armáda odzkoušela Opel Kadett K-38 tak tvrdými zkouškami, že by se za ně ani dnes nemusel stydět výrobce terénních automobilů ). Moskvič 400 byl údajně dodáván na trh ve třech barevných odstínech - černá, modrá a zelená. Karosérie byla samonosná čtyřdveřová ( zadní dveře měli panty vzadu, takže se všechny dveře otevíraly od sebe ) a čtyřmístná. Narozdíl od Opelu Kadett K-38 byl Moskvič 400 pouze jako čtyřdveřový ( osobně si ale myslíme, že konstruktéři z MZMA by o snahu o rozšíření nabídky o dvoudveřový model určitě měli, ale po velké kritice od Stalina v roce 1940 u vozu Kim 10 si to netroufli ). Uspořádání pohonu bylo klasické - motor vpředu a zadní náhon. Menší změna byla u motoru. Opel měl kompresní poměr 6,1 a Moskvič 5,8 a to z důvodu, že motor Moskviče si musel poradit s palivem o oktanovém čísle 66. Maximální rychlost vozu byla 90 km/h ( Opel 98 km/h ). Stálý převod byl 5,14. Převodovka byla třístupňová s řazením na podlaze. V roce 1951 se ale řadící páka přestěhovala na sloupek řízení. Byly i další změny a vylepšení. V roce 1948 přibyl vpředu vlevo nad nárazníkem klakson, bylo výkonnější topení a byla také změna na stěračích. V roce 1951 se začali standardně montovat ukazatele směru jízdy. O rok později se ruční brzda přestěhovala na podlahu. Změn bylo neustále více, protože výrobce vůz neustále vylepšoval. Na jeho vývoji, ale i zdokonalování byl podepsán hlavní konstruktér Oleg V. Dybov. Moskvič 400 se prodával v ceně 8000 rublů a vyráběl se do roku 1954, kdy jej nahradil jen velmi lehce modernizovaný model Moskvič 401. Ten se lišil od původního modelu mírnou úpravou designu venkovních klik a zámků, ale především v silnějším motoru. Základ motoru zůstal stejný. Jediná změna byla ve větším kompresním poměru. Touto úpravou získali nárůst výkonu o tři koně. Na začátku února 1949 se Moskvič 400 zúčastnil zimního závodu Moskva-Minsk-Moskva a byl první ve své kategorii. Přitom stanovil rekord ve vzdálenosti 1000km s průměrným časem 83,8 km/h.
V dubnu 1956 byla jeho výroba ukončena a nahrazena novým modelem z vlastní dílny konstruktérů MZMA - Moskvičem 402.

Technické informace:

Základní údaje:		Motor:
Typ karosérie	sedan	Objem	1 074 cm3
Počet dveří	4	Rozvod	SV
Počet míst k sezení	4	Vrtání x zdvih	67,5 x 75 mm
Délka	3 855 mm	Kompresní poměr	5,8 ( 400 ), 6,3 ( 401 )
Šířka	1 400 mm	Výkon M400	17 kW/23 koní při 3600 ot./min
Výška	1 550 mm	Výkon M401	19 kW/26 koní při 4000 ot./min
Rozvor	2 370 mm	Točivý moment M400	56 Nm při 3 000 ot./min
Rozchod přední / zadní	1 105 / 1 170 mm	Točivý moment M401	58 Nm při 3 200 ot./min
Pohotovostní hmotnost	855 kg	Max.rychlost	90 km/h
Celková hmotnost	1 155 kg	Počet převod.stupňů	3
Světlá výška vozu	200 mm	Pohon kol	zadní

Fotogalerie vozu:

                                                           

Odvozeniny od základního modelu:

Moskvič 400-420A - automobil s karosérií typu kabriolet s plátěnou sundavací střechou.

Moskvič 400-420Б - byl vyráběn pro zdravotně postižené osoby. Od základního modelu se lišil ručním ovládáním.

Moskvič-400-420K - je základní šasi určené pro další výrobce. Na tomhle základě vznikl např. letištní automobil APA 7.

Moskvič-400-420M - tento automobil sloužil k dopravě zdravotnického personálu.

Moskvič-400-421 a 420-422 - automobily typu kombi (dodávka) s použitím dřevěných prvku na bočnicích karosérie.

Moskvič 400 Pick-up - automobil s karosérií typu pick-up.

Moskvič 401-420 - lehce modernizovaná verze původního modelu. Hlavním rozdílem je silnější motor.