Víkendový sraz Moskvičů ve Štramberku,

aneb guláš a startér hvězdou

 

V pátek 16.5. 2008 se konal první celovíkendový sraz Moskvičů. Pro tento účel bylo vybráno úplně nové místo. Jednalo se o rekreační středisko U Kateřiny ve Štramberku. Tohle místo odpovídalo námi zvoleným parametrům.

Pátek začal slunečným počasím, jen místy se přehnal nějaký ten mráček, avšak později odpoledne se občas na chvíli zatáhlo a pršelo. To ale neodradilo pořádné nadšence sjíždět se s jejich vozy. Jednalo se převážně o „Moskvičáře“ z Čech a větších dálek. Večer se chýlil ke konci, a my, kteří jsme se prozatím zúčastnili, jsme se sešli v jídelně.

Tady jsme si vzájemně prohlíželi různé fotky a prospekty, a dlouho do noci si povídali o zážitcích se svými plechovými krasavci. Každý měl hromadu zážitků, a tak se povídalo dlouho do noci.

 

Sobota 17.5. 2008 - Den D začínal krásným teplým slunečním ránem s modrou oblohou. Hned po snídani jsme se s auty přesunuli na spodní louku kempu, kde jsme se jeden vedle druhého seřadili.

Mezi tím dojížděli další a další nadšenci těchto strojů a louka se začala kvapem plnit. A to nejen auty, ale i díly. Kdo měl něco na prodej, vzal to sebou. Tím započala burza dílů. Díly měnili majitele, rozpoutávali se diskuze a prohlížely se auta.

To vše až do doby, než začalo předvádění vozů. Auta se sjížděla po jednom k podiu, kde každý hrdý majitel řekl pár slov o svém plechovém klenotu. Po této akci měli všichni možnost nahlédnout do nového klubového časopisu.

 

Pak jsme byli všichni na louce mezi auty a vzájemně diskutovali až do oběda. Na oběd jsme se přesunuli do hlavní budovy, do prvního poschodí, kde byla jídelna. Na oběd nám paní kuchařky připravily výtečný guláš - gulášek, co neměl chybu.

Po obědě těsně před jednou hodinou jsme se seřadili za Jardův vůz a vytvořili dlouhého hada skládajícího se z 34 aut.

Vyjížďka do Štramberku byla na spadnutí a všichni se na ní těšili. Přesně úderem jedné hodiny se had našich krásných aut rozjel.

 

Hned po vyjetí z kempu se před námi v dálce tyčila skála a vedle ní věž původního Štramberského hradu z konce  třináctého století s názvem Štramberská Trúba. Pomalu jsme se k ní  přibližovali. Toto krásné prostředí jen pobízelo k ladné jízdě.

Projížděli jsme starodávným městem s úzkou cestou směrem k náměstí, kde jsme si vychutnávali jízdu s obdivem mnoha turistů.

Po projetí náměstím jsme zamířili dál do historické části města, kde jsme byli taktéž v hledáčků mnoha objektivů. Poté jsme zajeli na plánovanou hodinovou zastávku na centrálním parkovišti.

 

Zde jsme zanechali svoje stroje odpočívat a šli jsme se podívat po památkách města. Ve tři hodiny jsme se opět všichni sešli, nastartovali a společně v koloně odjížděli městem zpátky do kempu, kde nás už čekal doprovodný program s koněm.

Hned po představení s koni přišlo vyhlašování a předávání cen ve třech kategoriích.

První cena byla předána nejvzdálenějšímu účastníkovi srazu. Tím se stal pan Miloš Polívka z Lokte nad Ohří. Najel 520km jedním směrem!. Další cena byla pro nejupravenější auto srazu. Tuto cenu si odvezla upravená červená 2140 z dílny od Pavla Jirouška.

 

Cena poslední byla pro nejhezčí auto srazu. Vybírání nebylo vůbec lehké. Do hlavního výběru se dostalo hned šest automobilů! Byly mezi nimi tři Aleka z dílny od Jaromíra Švaňka, oranžový Moskvič 408/1 od pana Jaroslava Gibartiho, až po dva skvosty Pepy a Hanky Hořákových.

Nakonec porota rozhodla, že všech šest aut je nádherných, avšak Pepova 412 je prostě nejhezčí.

Po půl hodince volného programu jsme se odebrali na louku mezi chatky, kde se připravovala disciplína s názvem Hod startérem. Jako pořadatelé jsme ani netušili, jaký bude mít tato soutěž ohlas.

Sešli jsme se všichni na louce. Hned po pár hodech byl slyšet smích po celém kempu.

 

Všichni se bavili na plné obrátky. Zkusit si to chtěl každý. Dokonce si troufla hodit i žena, a to je co říci. Startér opravdu zaujal, tak jako guláš.

Po hodu startérem byla půlhodinka volné zábavy až do večeře.

Na večeři byl kuřecí řízek s bramborem, nebo opět již zmíněný guláš. Kdo chtěl, mohl mít na večeři obojí. Hned po večeři se začalo s promítáním historie automobilky.

Jarda nás seznámil s jednotlivými typy vozů automobilky, až po prototypy. Ani jsme to během promítání nepostřehli, ale na konci promítání byla už noc. Ještě jsme si chvíli povídali a potom jsme šli spát, abychom nabrali síly na cestu domů.

 

Neděle 18.5. 2008 Ráno bylo krásně, teplo a svítilo sluníčko. Jen občas po nebi proletěl nějaký ten mráček a vypadalo to, že odpoledne bude pršet. U snídaně se probírali zážitky z předešlého dne.

Když v tom nám paní kuchařka sdělila, že ještě zbylo pár porcí guláše. V jídelně se ozvalo: „Guláš, ten senzační gulášek? Sem s ním.“ Jídelna se začala plnit zájemci o poslední porce guláše.

Po snídani jsme se sešli venku, kde začalo to nejhorší – vzájemné loučení. Každý balil, usedal do svého vozu a pomalu odjížděl z kempu domů se skvělým zážitkem na báječný víkend, který zde na sraze prožili.

Srazu se zůčastnilo: 36 aut. Tímto bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným.

 

Fotky z akce zde
autorem fotek je Hana Hořáková

 

Napsali o nás v tisku: - Setkali se fanoušci automobilů Moskvič

Jsou to držáky, říkají majitelé starých moskvičů

Vozidla Moskvič vyrobená po válce i v sedmdesátých letech byla k vidění na srazu ve Štramberku na Novojičínsku.
Štramberk - Jako by se čas vrátil o padesát let zpět.Na cestách v okolí Štramberka to v sobotu vypadalo jako v ruském filmu. V kempu na okraji města si uspořádali setkání milovníci automobilů značky Moskvič. Přijeli majitelé nablýskaných hranatých vozidel z šedesátých a sedmdesátých let, ale i hrdí vlastníci vozítek oblých tvarů z poválečného období. Přijeli i řidiči moskvičů, které éru sovětské značky ukončily.

Účast přislíbilo na sedmdesát majitelů moskvičů, ale nakonec jich dorazilo méně, asi je odradilo počasí, řekl pořadatel setkání a zakladatel českého Moskvič klubu Jaroslav Kyselý. A proč si vybral zrovna moskviče? Zaujala mě originalita, výbava, spolehlivost a výdrž těch vozů, byť jsou někdy vysmívanými, řekl Jaroslav Kyselý. Na sraz dorazil také Josef Hořák z Prahy, který přivezl rovnou moskviče dva. Jednoho z roku 1960 a druhého o jedenáct let mladšího. Ten starší vůz jsem koupil od horníka, který na něj dostal poukaz. Je to úžasné auto, prostě držák, přijel jsem s ním po vlastní ose. Hrálo už v několika filmech a reklamách, chlubil se hrdý majitel.

Text napsal: Jaroslav Baďura, foto: Pavel Jelič, tisk vyšel dne 19. května 2008, deník DNES