Automobil TA-11 Tartu
( prototyp 1961 )
Pokud ukážete někomu fotografii této dodávky, kterou nezná, pravděpodobně jí rozpozná jako nějakého Moskviče. A samozřejmě se bude mýlit. Vůz, který zde uvádíme má estonské kořeny a jmenuje se TA-11 Tartu a s automobily z MZMA je spřízněn pouze některými díly.
V roce 1960 Ministerstvo komunikací SSSR dalo zadání na vytvoření dodávky pro přepravu pošty a dalšího drobného materiálu. 24.února 1960 se rozjely práce na vytvoření vozu a ředitel továrny pověřil tým šesti lidí k realizaci projektu. Spolu s designéry Tartu se na této práci podíleli také pracovníci Centrálního projektového úřadu Ministerstva komunikací. Projekt byl hotový v říjnu 1961 v závodě na opravy automobilů č.3 v Tartu. Byla představena dodávka, která měla hnací skupiny z Moskviče 407, přitom se ale ani nejednalo o úzkou spolupráci s MZMA. Po karosářské stránce auto nemělo s Moskvičem nic společného.
Dodávka neměla samonosný rám, nosnou základnou karosérie byly nosníky v podobě dvou ohýbaných kulatých trubek spojených příčníky a konzolami. K tomuto základu byl přivařený prostorový rám karosérie, sestavený z pravoúhlých trubek a opláštěný ocelovými panely pomocí odporového svařování. Celá přední část dodávky je ručně slepená ze sklolaminátu. Ukazuje se, že Estonci se stali jedním z průkopníků v SSSR, pokud jde o použití plastu jako konstrukčního materiálu pro výrobu panelů karosérie. Zajímavé je, že se podařilo konstruktérům dosáhnout naprosté stylistické podobnosti mezi prototypem dodávky a základním modelem. Již při návrhu karosérie dodávky byla prioritou nízkou hmotnost, aby jí motor z Moskviče, který měl 45 koní dobře zvládal. Při pohledu zepředu je TA-11 vnímán přesně jako nákladní vůz Moskvič. Přestože tyto vozy nemají jedinou společnou část karosérie: pouze masku chladiče, světlomety, nárazník a čelní sklo. V kabině byla dvě místa, a také přístup k motoru. Prostor pro řidiče a závozníka nebyl nijak oddělen od nákladního prostoru. Do budoucna se ale s takovou úpravou počítalo. V kabině lze vidět zajímavý detail, a to větrací žebra uprostřed stropu v prostoru pro řidiče a závozníka. Přístup k nákladovému prostoru byl zvenku přes dvoje dveře, které se otevíraly od sebe. Tohle řešení bylo jak vzadu, tak i na pravé straně vozu. Zadní křídlové dveře byly vybaveny malými okny. U pravých bočních dveří se okno objevilo až později. Pod pravými bočními dveřmi bylo pod podlahou uložené rezervní kolo, které se dalo vytáhnout zvenku, a to jednoduchým vyklopením dvířek.
V celém Sovětském svazu bylo takového vozu hodně potřeba, protože běžné dodávky v té době byly pouze Moskviče 430, ale těch bylo málo. Navíc TA-11 uvezla stejnou zátěž, jako Moskvič 430, a to 400 kg ( některé údaje uvádí 450 kg ). Takže tady byla podobnost s Moskvičem 430, ale objemově TA-11 překonala Moskviče 430 skoro třikrát! Moskvič 430 měl 1,4 kubických metrů, ale TA-11 měla 4,2!. Plány na výrobu dodávky byly dobře promyšlené: zavést sériovou výrobu a zajistit tolik potřebnou dopravu na pošty velkých měst po celé zemi. Bohužel se je nepodařilo realizovat. Státní plánovací výbor neměl finanční prostředky pro hnací jednotky, které pocházely z Moskvy. Navíc automobilka MZMA jelo naplno na hranici svých možností a už by tak nestačila dodávat potřebné díly. Prototyp, který byl nejspíš vyroben jen v jednom kuse, měl zřejmě i pracovní život. Jeho pozemská cesta skončila v polovině osmdesátých let v Talinu poblíž u institutu kybernetiky Akademie věd.
Technické údaje vozu TA-11 Tartu:
| Délka | 4 000 mm | Pohotovostní hmotnost | 997 kg |
| Šířka | 1 600 mm | Obsah motoru / výkon | 1 358 cm3 / 45 koní |
| Výška | 1 850 mm | Převodovka | 4 stupňová |
Fotogalerie vozu TA-11 Tartu:
