Nárazové zkoušky Moskvičů
V dnešní moderní době si všechny automobilky již při vývoji svých aut kladou velký důraz na co nejlepší bezpečnost. Ty se převážně skládají z pasivních a aktivních bezpečnostních prvků. Automobily se rok od roku stále zdokonalují. Oproti starším automobilům se velké změny uskutečnili nejen v elektronických systémech, ale i v tuhosti karosérie. Při větších nárazech se u starších vozidel karosérie hroutí, u moderních automobilů je prostor pro posádku chráněn.
První automobily v Sovětském svazu se začali vyrábět již ve 30. letech dvacátého století. V té době se teprve automobilový průmysl vydával na cestu vývoje a o bezpečnosti nikdo moc nepřemýšlel. Změna nastala až koncem 60. let. Začali se zpřísňovat požadavky na bezpečnost automobilů. S rozvojem nových technologií a inženýrských nápadů se se postupně implementují do automobilů. Některé nápady jsou vlastní, jiné převzaté ze zahraničí. Jednou z nich jsou i nárazové testy. Účelem tohoto testu bylo natlačit jedoucí automobil do překážky, aby viděli, jaká škoda na autě a cestujících při srážce vznikne. Překážku tvořil velký betonový blok. V Sovětském svazu se tyto testy prováděly nejčastěji v automobilovém institutu NAMI, které se nacházelo v Moskevské oblasti nedaleko města Dmitrov, nebo na vlastních testovacích drahách automobilek. První nárazové testy byly na čelní náraz, později se začali auta testovat i na boční nárazy. Tehdejší pravidla byla méně přísná než dnes - například čelní náraz byl proveden přímo, dnes se běžně dělá jen s částečným přesahem, kdy náraz dopadne pouze na jednu část karosérie. Prvním testovaným automobilem v Sovětském svazu byl Moskvič 408.
Čelní náraz: Začal být prováděn nárazem do betonové překážky rychlostí 50 km/h. Fotografie zachycuje okamžik nárazu Moskviče 412 první generace ( ještě s vertikálními zadními světly a kovovou přístrojovou deskou ). Na první fotografii je jasně vidět, jak se úlomky tvrzeného čelního skla, vyražené kapotou, rozptýlí do stran jako cákance. Někdy docházelo k úpravám zavedené testovací praxe. Například v rámci experimentu byly vozy havarovány ve vyšších rychlostech nebo byly nárazovým zkouškám podrobeny opakovaně. U takových to vozidel ztratila karosérie pevnost a výsledky jsou proto horší ( vůz s číslem 197 ).
Simulace bočního převrácení: Za volantem Moskviče je upevněná figurína, vedle ní odepnutá figurína. Ve snaze simulovat následky bočního převrácení, roztlačili vůz po vodící kolejnici a nasměrovali jednu stranu vozu na šikmou rampu. Tomuto testu byly podrobeny dva identické modely Moskvič 412 vyrobené v Iževsku. Na předních dveřích je vyobrazeno číslo tohoto testu, v tomto případě 7 a 8. Test začíná. Vozidlo Volha Gaz 22 startuje a přes starou pneumatiku tlačí Moskviče nárazník k nárazníku na požadovanou rychlost. Rychlost Moskviče není příliš vysoká, přesto ... Vůz letí vzduchem a dopadá. Po převrácení byl vůz pečlivě zkontrolován, jak moc je poškozen. Také se kontroluje, co se dělo v době nehody s figurínami. Mimochodem, všimněte si na polohu nepřipoutaného pasažéra! Tento test se uskutečnil na testovací dráze NAMI v roce 1971.
Zadní náraz: Test tuhosti konstrukce karosérie při nárazu zezadu. Součástí tohoto testu je i test účinnosti hlavových opěrek - na voze jsou před nárazem dobře vidět. Navíc sériové vozy Moskvič 412 je v roce 1971 ještě neměly. Hlavové opěrky měl až model 2140 v roce 1976. Můžete si z fotografie povšimnout, jak moc se figurína řidiče při nehodě zaklonila. Poslední dvě fotografie jsou vozidla v lisu. S jeho pomocí posuzovali tuhost karosérie a sledovali, jak se vyvíjí deformace s plynulým nárůstem zatížení, přičemž si jasně všímali, které prvky je třeba posílit a které naopak oslabit, aby karosérie absorbovala energii nárazu s co největší účinností.
Nárazovými testy neprocházeli jen nové automobily, ale testovali se i starší modely. Tato zpětná vazba poskytla návrhářům automobilky důležité informace, ze kterých se mohli poučit a lépe pak navrhovat nové generace modelů. Díky těmto testům jsou naše auta pro nás bezpečnější. Posuďte sami: plechová přístrojová deska starších Moskvičů byla nahrazena za měkčenou variantu, přibyla bezpečnostní hřídel volantu, tříbodové bezpečnostní pásy, bezpečnostní čelní sklo, hlavové opěrky předních sedadel, lepší brzdový systém, atd.
Informace o výsledcích testů nám nejsou známé, jelikož byly utajovány a skončily někde ve starých archívech, případně se při zániku automobilky ztratily. Zůstalo jen pár fotografií a krátké sestříhané video na kanále Youtube, zachycující testy automobilů Moskvič, ale i dalších sovětských vozidel.
