Je to už pár let, co známe Lucku a Martina z Liberce. Na srazy Moskvičů jezdí světle zeleným Moskvičem 403 z roku 1964. Věřte, že nikdy nezkazí žádnou zábavu, ale vždyť jsme málem na někoho zapomněli?! Aby jim tam vepředu nebylo smutno na dlouhých cestách, tak je na zadním sedadle doprovází ovečka Květa.
Jak to všechno začalo?
Jako malej kluk jsem hodně času trávil
u dědy v garáži a prvně cítil tu správnou vůni starých aut ( Renault 4CV ).
Zájem o stará auta mě neopustil a v roce 1995 jsem si pořídil prvního veterána „gazíka“
( GAZ 69 z roku 1969 ). Přece jenom údržba a opravy vojenských veteránů nejsou
tak náročné. Pak následovalo ještě několik „zelených“ aut, vše z provenience
SSSR, až uzrála myšlenka na civilního veterána z východního bloku ( z důvodu
cenové dostupnosti ). Původně jsem uvažoval o vozech GAZ M-20 Poběda nebo M-21
Volha, jenže zrovna žádné nebyly na prodej. Ale na Bazoši vyšel inzerát na
Moskviče 403 ( to se psal rok 2016 ) a už podle fotek vypadal pěkně. Po domluvě
s majitelem a slovech „dlouho stál a bude na něm práce“ se ukázalo, že je to
opravdu pěkné auto, které nám udělá ještě hodně radosti. A shodou náhod, Lucky
děda měl také Moskviče. Na co jsme přišli až podle fotek, že taky 403 a že
odvozil stavební materiál při stavbě rekreační chaty na Jizerce.
Teď trochu o našem Moskviči 403 s rokem výroby 1964. Po celou dobu měl až do roku 2016 jen dva majitele z jedné rodiny z Lipnice nad Sázavou a bylo o něj dobře pečováno. Po základní opravě brzd, výměně plastových součástek kabiny ( volant, přístrojovka, knoflíky atd. ) a rozleštění starého laku se ale ukázalo, že motor není v kondici. Na první velké cestě Liberec - Hnačov ( Sraz socialistických vozidel ) vypověděl službu. Bohužel opravit již nešel. Po sehnání jiného a generálce u pana Švaňka jezdí 403 skvěle. Zatím jsme najeli nějakých 22.000 km a doufáme, že ještě hodně najedeme. Co dodat na závěr? Jmenuje se Evžen.