Járův Moskvič 2140

Už jako malého kluka mě silně braly automobily. Byly to všelijaké nákladní vozy, dále také americká auta, ale ze všeho úplně nejvíc to byly Moskviče. Vzpomínám na ty časy, kdy jsme se s ostatními kluky na základce dohadovali, která značka je nejlepší a kolikrát jsme se o přestávce kvůli tomu i poprali. Tohle všechno mi vlastně zůstalo až do dneška a za Moskviče byl i dýchal. Akorát už se neperu, nemá to cenu. Svůj sen vlastnit Moskviče jsem si splnil a hned dvakrát. Tímto bych vám chtěl představit svého Moskviče 2140 a Iže 2715.

Moskvič 2140

V roce 1988, jsem si pořídil model 2140 z roku 1976. Vůz už byl hodně opotřebovaný a já jsem byl již pátým majitelem. Ještě předtím, než jsem nastoupil na vojnu, jsem vůz s pomocí otce částečně zrenovoval. Čas ale rychle letěl a já jsem se svou první 2140 jako pracantem, který jezdil za každého ročního období prožil 18 let. V té době jsem již měl zmapované všechny ostatní Moskviče v okolí a dokonce jsem znal i jejich majitele. A právě na jedno z těch auto jsem měl už několik let zálusk. Jeho majitele jsem oslovil s tím, že mám vážný zájem o koupi jeho vozu, ale on nechtěl prodat.

    

Čas letěl dál a já už plánoval druhou renovaci své první 2140, tentokrát už ale ne do stavu vozu pro běžné ježdění, ale do stavu výstavní leštěnky. A právě tehdy, v roce 2004, se mi po sedmi letech ozval majitel zmíněné zelené 2140 z roku 1979. Okamžitě jsem šel auto koupit a přitom jsem ani nesmlouval, i když jsem věděl, že určité věci budu muset na něm opravovat. Tím byl ale zpečetěn osud mé první 2140, která později skončila na náhradní díly.

    

Nově zakoupený vůz byl po karosářské stránce v původním stavu, kromě zadní části vozu. Ta byla po lehké nehodě opravena ještě původním majitelem. Dostala ale zadní nárazník již z novějších modelů. Časem se ho chystám vyměnit za celochromový. Nosné části vozu jsou také původní. Opravil se jen přední podélný levý nosník od motoru, který byl rozervaný mrazem ! Opravovala se také oka na zvedání vozu, která byla vyhnutá, a přitom ani nebyla rezavá.

    

V roce 2005 jsem vyměnil unavená listová péra za opravená naklepaná a o dva roky později přišla na řadu převodka řízení, kterou mi vyměnil Jindra Holub z Ústí nad Labem. V roce 2013 se pak měnila spojková lamela. Samozřejmě, že těch oprav bylo více, ale tak už to chodí u starých vozů. Lak na voze je až na zadní čelo se zadními blatníky a kufrem původní a má pořád vysoký lesk. Do budoucna chci ještě udělat  výměnu hlučného diferenciálu.

    

V interiéru bylo po původním majiteli snad sto nálepek, které nešly za ty roky sundat, navíc zde byl nešikovně dodělán otáčkoměr, palivoměr a teploměr a mnoho dalších věcí, co tam nepatřilo. Vyndal jsem původní červeno-černý interiér a nahradil ho druhým. Dnes je celý červený, a to včetně originální červený přístrojový desky, kterou jsem sháněl 18 let ! Nedávno jsem ho doplnil o originální horní čalounění dveří a středový tunel nad převodovkou samozřejmě také červený. Pro větší bezpečnost posádky jsem na zadní sedadlo nainstaloval opěrky hlavy.

    

Pro větší exkluzivitu jsem vůz doplnil o pár detailů. Říká se, že kola dělají automobil a tak jsem disky doplnil o chromový límce a pneumatiky o bílé lemy. Šmrnc vozu dodává i chromová nálepka ve spodní části vozu s emblémem znaku na předních blatnících. Vzadu nalezneme originální koncovku výfuku. V garáži mi leží originální stěrače světlometů i s motorky, který jsem sháněl 20 let. Staré čelní sklo jsem nahradil novým se zeleným pruhem, zadní je originál z výroby vyhřívaný.

    

V roce 2019 zažilo auto další bolest. V Krnově do něj zezadu nabourala Škoda Fábia. Tentokrát již nešlo zadní čelo jen vyklepat, ale muselo se vyměnit komplet za nový. Nová je i nádrž a také celochromový zadní nárazník.

    

I když tento vůz u svého původního prvního majitele jezdil za každého počasí a byl pracantem dlouhá léta, tak můžu říct, že to byl udržovaný vůz, a když to tak vezmu pohledem na stará auta, tak jsem s ním zas tolik práce neměl. Tímto bych chtěl poděkovat původnímu majiteli, který už dnes není mezi námi, že se o svůj vůz vzorně staral a po letech čekání mi ho prodal. Jinak můžu říct, že s Moskvičem 2140 jezdím už od svých 18 let a rozhodně bych nikdy neměnil. Spolu s užitkovým Ižem 2715 jsem si splnil své moskvičácké sny, které se mě drží už od dětství.