Alešova garáž
Moskvič 412, rok výroby 1973, v provoze od 10.1.1974
V roce 1979 si mojí rodiče pořídili své první auto. Byl to Moskvič model 2140 v hráškově zelené barvě. O dva roky později jsem se narodil já. To bylo radosti. Všichni z rodiny mě chtěli vidět, a tak již od batolete jsem cestoval v mámině náruči tímto vozem skrz republiku a objížděl všechny příbuzné. Při všech těchto jízdách jsem vnímal vůni interiéru a líbivý zvuk jeho motoru. Léta utíkala, já rostl a zadní sedadlo bylo mým královstvím. Z počátku v leže, později v sedě a nakonec jsem skončil zabořený mezi předními sedadly. Postupem času jsem se přesunul dopředu. Prvně jako spolujezdec a až jsem dosáhl na pedály, tak mně otec pustil občas za volant. Samozřejmě ne na hlavní silnici, ale jen okolo naší garáže, což je úplně mimo obydlenou oblast. S autem jsem vyrůstal, pomáhal ho otci opravovat, ale ze všeho nejraději jsem se v něm vozil. Tímto se mi značka Moskvič zaryla pod kůži a je tam dodnes. Okolo roku 2000 si kolega pořídil oranžového Moskviče 2140 a já zatoužil také po svém vlastním Moskviči. Líbil se mi starší model 412, který jsem si později pořídil.
Svého Moskviče jsem zakoupil v roce 2007 v autobazaru ve Frýdku Místku. Auto z roku 1973 mělo najeto 184 tisíc km a bylo po prvním majiteli. Ten ho provozoval na alternativní pohon LPG. Mělo sice legrační fialovou barvu a kompletně znehodnocený interiér a exteriér, ale po stránce koroze bylo až na pár míst zdraví a celkem funkční i po těch letech. Hned po měsíci od jeho koupě jsem se pustil do opravy. Jako první jsem zrušil vše, co mělo souvislost s LPG. Pak se vůz kompletně rozebral do šroubku, část věcí se musela opravit, další část vyměnit za nový, nebo za starší díly.
Celkovou renovací prošla karosérie, podlaha vozu, obě nápravy, komplet nové brzdy a elektroinstalace. Při výběru odstínu laku jsem vybíral ze tří variant. Světle modrá, pískově žlutá a červená. Při rozebírání vozu jsme však narazily na původní červený odstín, se kterým vůz sjel z výrobní linky. Volba tedy padla na původní červený odstín. Generální opravou prošel i motor a převodovka.
Nová je i palubní deska a další prvky interiéru. Zakoupená sedadla na Slovensku prošla celkovou očistou a lehkou opravou. Renovace probíhala v letech 2007 až 2010, kdy bylo vozidlo již částečně složeno a další opravy a úpravy pokračovaly již v pojízdném stavu až do roku 2013 a ještě dnes se dolaďují určité detaily.
A takhle to dopadlo. Nyní je vůz plně pojízdný a já s ním mohu brázdit české silnice a zúčastňovat se nejen srazů Moskvičů, ale i jiných veteránských akcí, kde mohu tuto značku reprezentovat. Výsledkem tvrdé práce jsou vyhrané tři poháry v soutěži Elegance. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi s generální opravou po celou dobu pomáhali.
Pro větší exkluzivitu byl vůz doplněn o pár detailů. Z bočního pohledu si lze všimnout okrasných okapových lišt střechy, oba nárazníky jsou doplněny o svislé členy. V přední část zaujme klasická nebo exportní chrómová maska chladiče. Vzadu nalezneme originální koncovku výfuku. Pneumatiky jsou doplněny o bílé lemy. Zadní vyhřívané okno je z novějšího modelu a je zapojeno a plně funkční. V interiéru nalezneme dobové autorádio A-370M, okrasný kryt spínací skříňky a popelníky v zadních výplních dveří. Všechny tyto doplňky jsou originál Moskvič montované převážně pro vozidla na export do západní Evropy.
