Dva sportovní Moskviče

V padesátých letech vznikla v Sovětském svazu celá řada sportovních automobilů na bázi typu Moskvič 400. Mnohé tyto automobily vznikaly v provizorních podmínkách nedostatečně vybavených dílen jenom díky nezměrnému nadšení a pracovitosti stovek příznivců motoristického sportu. My vám však chceme přiblížit dva ze sportovních automobilů, které byly vyrobeny přímo v závodě MZMA ( dnešní AZLK ) - tedy v mateřské továrně automobilů Moskvič. Oba si v padesátých letech získaly mnoho obdivovatelů mezi sovětskými motoristickými fanoušky, oba měli na svém kontě řadu vítězství v závodech mistrovství SSSR. A hlavně - oba tyto vozy pomohly vývojovým a konstrukčním pracovníkům Moskevské automobilky posunout výše laťku kvalit osobních vozů značky Moskvič. A tak by se na ně nemělo zapomenout . . .

Moskvich 403E-424E kupe

Už v roce 1950 získával první vavříny v mistrovství Sovětského svazu v silničních závodech automobilů vůz Moskvič 403E - 424E s karosérií sedan navazující bezprostředně na sériový model Moskvič 400. Pro sezonu 1951 postavili potom v továrně MZMA ( Moskovskij Zavod Malolitražnych Avtomobilej ) dva vozy 403E - 424E s dvoumístnou karosérií kupé zcela nových, aerodynamicky výhodnějších a esteticky zdařilejších tvarů. Nové kupé se dobře uvedlo v mistrovství SSSR - ve třídě do 1200 cm3 obsadil tovární jezdec A. Ipatěnko s mechanikem E. Mazejevskinem druhé místo za další posádkou MZMA ( Gerasimov - Kulikov ), jedoucí na upraveném sedanu Moskvič 400. Jen na vysvětlenou: do mistrovství Sovětského svazu v silničních závodech se v letech 1950 až 1954 započítávaly závody na dlouhé vzdálenosti ( 250 až 500 km ) a každý automobil musel být obsazen jezdcem a mechanikem ( tento požadavek platil v SSSR až do roku 1959 - tedy i v závodech na silničních okruzích, které po roce 1954 původní závody na dlouhých tratích nahradily ). Kupé 403E - 424E bylo postaveno na nezkráceném podvozku sedanu Moskvič 400 s rozvorem náprav 2340 mm, bylo však o víc než čtvrt metru kratší než sedan. Při vnějších rozměrech 3600 x 1380 x 1545 mm mělo kupé pohotovostní hmotnost asi 850 kg. Pod poměrně vysokou kapotou se v obou vozech vystřídaly dva různé motory v několika úpravách. Především byl používán motor typu 403E, kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 1074 cm3. Motor měl sací ventily v hlavě z hliníkové slitiny. Se stupněm komprese 6,4 dával výkon 24 kW ( 33 k ) při 3900 ot./min. Stejně jako v sedanu i v kupé byl tento čtyřválec spojen s třístupňovou převodovkou, také stálý převod zadní nápravy 4,37 zůstal nezměněn. Na šestnáctipalcových kolech s pneumatikami rozměru 5,00 - 16 dosahovalo kupé Moskvič 403E - 424E maximální rychlosti nad 120 km/h. Kromě zmíněného motoru však toto kupé jezdilo i se spodovým čtyřválcem 1190 cm3, který vznikl převrtáním původního motoru 1074 cm3. Upravený čtyřválec 1190 cm měl výkon 27 kW ( 37 k ) při 4200 ot./min a kupé s již zmíněným převodným ústrojím s ním jezdilo až 125 km/h. Kupé s motorem 1190 cm3 bylo mimo jiné vybaveno i chladičem oleje, což umožňovalo i při závodech na dlouhých tratích naplno využívat výkonu motoru. Kupé Moskvič 403E - 424E patřilo v první polovině padesátých let ke špičce sovětských sportovně-cestovních vozů třídy 1200 cm3 a kromě vavřínů přineslo mateřské továrně mnoho poznatků, které se později uplatnily při vývoji a výrobě cestovních vozů.

Moskvich 404 Sport

V dubnu 1954 startoval poprvé nový dvoumístný sportovní automobil s otevřenou pontonovou karosérií Moskvič 404 Sport. Konstruktér I. Gladilin opět použil nezkrácený podvozek typu Moskvič 400 s rozvorem náprav 2340 mm, nový sportovní automobil však byl delší a podstatně nižší než sériové automobily značky Moskvič. Vůz s pontonovou karosérií měřil do délky 4130 mm, byl široký 1375 mm a vysoký ( nebo spíše nízký? ) 1015 mm. Hlavní novinka ( samozřejmě kromě zcela nové zdařile tvarované otevřené karosérie ) byla ukrytá pod kapotou: čtyřválcový motor OHV o oběmu 1074 cm3. Nový čtyřválec ( označovaný číslem 404 ) měl půlkulovité spalovací prostory, relativně vysoký stupeň komprese 9,2 a dával výkon 43 kW ( 58 k ) při 4750 ot./min, takže spolu s třístupňovou převodovkou umožňoval automobilu o hmotnosti kolem 900 kg dosahovat maximální rychlosti téměř 150 km/h. V sezoně 1955 jezdil s tímto automobilem především V. Danilov s mechanikem Gorbačevem, v roce 1956 pak nastala ve sportovní činnosti vozu Moskvič 404 Sport přestávka ( vzhledem k malému počtu účastníků v sezoně 1955 bylo v tomto roce vypsáno mistrovství Sovětského svazu pouze pro sériové cestovní vozy Moskvič a tovární posádky tedy jezdily na sedanech ). Ale už v sezoně 1957 opět zajímavý otevřený dvoumístný sportovec z MZMA přišel ke slovu: E. Veretov s mechanikem Cyplakovem získaly titul mistrů SSSR. Také v letech 1958 a 1959 zapsaly Moskvič 404 Sport jako vítězný automobil mistrovství Sovětského svazu sportovních vozů s motory do 1500 cm3 ( v obou sezonách je k titulu dovedl tovární jezdec A. Těrechin ). V průběhu sezony 1959 došlo na voze Moskvič Sport k řadě změn, z nichž nejzávažnějších bylo použití nového výkonnějšího motoru typu 407. Nový čtyřválec ( již dříve zkoušený v sedanu ) měl objem válců zvětšený na 1358 cm3, rozvod OHV zůstal pochopitelně beze změn. Novinkou byla montáž čtyř spádových karburátorů - pro každý válec jeden. Výkon motoru se stupňem komprese 9,0 vzrostl na 51,5 kW ( 70 k ) při 4600 ot./min, takže Moskvič Sport s novou čtyřstupňovou převodovkou a na patnáctipalcových kolech ( pneumatiky 5,60 - 15 ) dosahoval největší rychlosti kolem 160 km/h. Vůz byl mimo jiné vybaven trubkovým bezpečnostním obloukem nad hlavami posádky a také karosérie se dočkala některých menších úprav. To byla také poslední podoba tohoto vozu. Vývoj šel dál - směřoval k závodním monopostům řady G, vyvíjeným od poloviny padesátých let.

Text napsal: Jan Tuček


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz