Automobily Moskvič 4 díl

Změna koncepce

Přestože hektické tempo inovací nebylo pro SSSR zrovna typické, nakonec došlo i na vozech Moskvič k přepřahání na přední pohon.
Rozdílnost v náhledu na koncepci budoucích typů, dlouhodobě probíhající zkoušky řady rozpracovaných studií, průtahy způsobované státními orgány, časté upřednostňování závodu VAZ/Žiguli, ale i uspokojivý odbyt dosavadních modelů měli za následek stálé odkládání produkce nového vozu s pohonem předních kol. I přes tyto skutečnosti bylo přistoupeno k alespoň částečné modernizaci stávajících modelů 408 a 412. Ty si omlazené a přejmenované na Moskviče 2138 a 2140 odbyly svoji zahraniční výstavní premiéru na frankfurtském autosalonu v září roku 1975 a brzy se objevily také verze kombi. Základní čtyři modely doplňovala i tzv. zemědělská varianta 21406 s nenáročným motorem, jenž ochotně spaloval i benzín s oktanovým číslem 76. Speciální verzí, při jejíž kompletaci se velmi dbalo na celkovou úroveň materiálu i dílenského zpracování, byl v roce 1979 uvedený typ 2140 SL určený převážně pro export do západoevropských států. Celá řada součástí na tomto vozidle pocházela od socialistických, ale západními standardy více prodchnutých partnerů z tehdejší NDR a Jugoslávie.

Také modernizované Moskviče 2138, 2140 i kombi 2137 Universal byly dováženy do naši vlasti. Za nejchudší čtyřdveřový sedan 2138 s motorem s motorem o výkonu 37 kW zákazník zaplatil 48 100 Kčs. Patnáctistovka 2140 o výkonu 55 kW stála 53 700 Kčs. Nejdražší verzí bylo pětidveřové kombi 2137 Universal, které přišlo tuzemské ctitele moskevské robustnosti na rovných 58 000 Kčs.

V průběhu posledních let produkce těchto vozů ale dozrál i jeden z prototypů úplně nového automobilu, Moskvič 2141, který byl znám i pod označením Aleko. Dostal tak po letech přešlapování zelenou a mohl se s novou a poměrně líbivou karosérií se splývavou zádí vydat ve stopách upřednostňované a propagandisticky notně vyzdvihované Samary. Do výroby přišel až v roce 1986, ale první prototyp této koncepce prý světlo světa spatřily už o 18 let dříve. Proti svým předchůdcům měl pohon předních kol, od roku 1988 byl vybaven i novým čtyřválcem OHC o objemu 1568 cm3 a výkonu 57 kW, dosahované při 5400 ot./min. Sériovou dimenzi však jeho produkce dostala až od roku 1989. Poměrně střízlivé Aleko bylo posledním typem moskevské automobilky, který byl k mání i na našem trhu.

Návštěvníci moskevských autosalonů v pozdějších letech útržkovitě referovali o snaze místní automobilky přeskočit technologickou mezeru za pomoci implantovaných zahraničních agregátů, např. z renaultu. Paradoxní je, že daleko životaschopnějšími se ukázaly být prastaré levné produkty nabízené spřáteleným závodem IŽ. Neveselé konce dříve tak rozšířené značky !


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz