Automobily Moskvič 3 díl

Inovace osvědčeného

Moskviče patřily k robustním zastáncům klasické koncepce s pohonem kol zadní tuhé nápravy. V průběhu let továrna představila více či méně zásadní inovace.
V roce 1964 začala automobilka MZMA s postupnou obměnou svého výrobního programu. Částečně inovovaný typ 403 se postupně stahoval do ústraní a ve výrobě jej nahrazovala další variace na osvědčené téma - Moskvič 408. Nově uvedený vůz byl veřejností kladně přijat, neboť se svým pojetím karosérie a celkovým image částečně přibližoval k tehdejším konkurenčním západoevropským automobilům. Pozitivní ohlasy a přiměřená cena vozidla se odrazily i na nově uzavřených exportních kontraktech. Moskviče směřovaly především do skandinávských zemí. V krátké době se však ukázalo, že prostorný a celkem spolehlivý automobil by si zasloužil modernější a výkonnější pohonnou jednotku.

Netrvalo dlouho a významný moskevský konstruktér I.I.Okuněv přišel se svým nově vyvinutým motorem, určeným pro výkonnější varianty automobilů Moskvič. Tento nově zkonstruovaný a již i náročnými zkouškami prošlý motor byl opět zážehovým řadovým čtyřválcem, ale tentokrát s ventilovým rozvodem OHC, s půlkulovým spalovacím prostorem, blokem odlitým z lehké slitiny a hliníkovou hlavou válců zlepšující průběh spalování po studeném startu. Běh agregátu se zklidnil díky pětinásobnému uložení klikového hřídele. Objem této pohonné jednotky byl zvětšen na 1478 cm3 a její výkon stoupl na 55,1 kW při 5800 ot./min. Vůz s tímto motorem byl koncem roku 1967 uveden do sériové výroby pod označením Moskvič 412. Dosahoval maximální rychlosti 140 km/h, přičemž zrychlení z 0 na 100 km/h trvalo 18,8 sekundy a pohotovostní hmotnost byla 1045 kg.

O tento vůz, jehož produkce probíhala souběžně s původní čtyřistaosmičkou, projevili zájem nejen východní klienti vydrezúrovaní nedostatkovým hospodářstvím, ale i zahraniční dovozci včetně konzervativního Rakouska, kde byl vůz prodáván pod slibným označením Moskvič Torero nebo Moskvič Matador. Pamětníkům se vybaví účast moskvičů na špičkových rallye koncem 60 let. Již v roce 1968 startoval tovární tým v mezikontinentálním, 16 115 km dlouhém, maratónu Londýn - Sydney. Z 98 vozů na startu dosáhlo cíle 58 posádek, mezi nimiž se nacházely i všechny čtyři moskviče. O dva roky později se pět Moskvičů 412 spolu s 91 konkurenty podrobilo náročnější zkoušce - World Cup Rallye o délce 25 750 km na trati z Londýna do Mexika. Celkově obsadily 12., 17. a 20. místo. Změny pro soutěž se dotkly ocelového bloku motoru o výkonu 58,8 kW při 5800 ot./min, ochranného krytu pod motorem, doplňkového bezpečnostního rámu v interiéru vozidla, zesíleného pérování, palivové nádrže o objemu 120 l a vyššího maxima 150 km/h. Speciální karburátory umožňovaly seřízení i pro jízdu v řídkém vzduchu vysokohorských And.

Kromě moskevské továrny se od roku 1967 výrobě typů 408 a 412 věnoval i závod IŽMAŠ v poduralském městě Iževsku, a to v objemech srovnatelných s mateřskou automobilkou - např. v roce 1973 sjelo z moskevské linky 136 500 vozů, které doplnilo 122 100 ižů. Známým modelem nesoucí označení IŽ byl dodávkový furgon IŽ 2715 se zvýšenou střechou nákladového prostoru, který byl v mírně pozměněných podobách vyráběn více než 22 let.

Pokračování článku naleznete zde: Změna koncepce


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz