Automobily Moskvič 2 díl

Nová generace

V roce 1964 začala sériová výroba nové generace robustních Moskvičů.
Na konci padesátých let začaly v moskevské automobilce vývojové práce na vozech nové generace. Připravovaný osobní automobil nižší střední třídy měl být novinkou nejen po stránce konstrukční, ale i svým designem. Je pravda, že dosavadní typ 407 se stále ještě na méně náročném domácím trhu s úspěchem prosazoval a také vyvážel, ale z evropského hlediska v řadě parametrů zaostával. Se svým kapalinou chlazeným čtyřválcem OHV s kompresním poměrem 7 : 1 o objemu 1358 cm3 a výkonu 33,1 kW při 4500 ot./min i poměrně vysokou stavbou ( 1560mm ) nebyl tím pravým automobilem pro některé zahraniční trhy. Do karet mu sice nahrávala cenová dostupnost, provozní spolehlivost a schopnost probít se krajinou se špatnými komunikacemi, velkou prašností a značnými klimatickými změnami. A tak se uplatnil ne jen v šestině světa, zabírané tehdejším SSSR, ale též ve Skandinávii, Asii i Africe.

První významnější inovaci představovala čtyřstupňová převodovka se synchronizací 2.-4. stupně montovaná od r.1958. V krátké době ji následovaly i nové pneumatiky a pozměněná zadní náprava. Již v roce 1957 probíhaly provozní zkoušky s prototypem devítimístného minibusu Moskvič A9, od něhož byl vzápětí odvozen i prototyp dodávkového automobilu. Obě varianty se ale sériové výroby nedočkaly, stejně jako v letech 1957 až 1960 zkoušené terénní automobily se speciálními karosériemi. Bez zajímavostí není skutečnost, že v montážním závodě firmy Scaldia v belgických Antverpách vybavovali pro některé západní trhy Moskvič 407 britským vznětovým motorem Perkins o objemu 1621 cm3 a výkonu 31,6 kW.

Za předskokana nové generace bývá považován typ 403 lišící se od čtyřistasedmičky volantem, bočními okrasnými lištami a koncovými světly. Objevily se u něj i některé rysy připravované 408. Na trh byl uveden v roce 1962 a jeho kariéra skončila v červenci 1965. Automobilka MZMA tehdy zaměstnávala 15 000 pracovníků a ročně vyráběla zhruba 80 000 automobilů.

V září 1964 začala souběžně sériová produkce nové čtyřistaosmičky, jejíž největší předností byla na svou dobu elegantní a prostorná samonosná čtyřdveřová karosérie s větším prosklením a mírně panoramatickým čelním sklem, jejímž tvůrcem se stal podnikový designér B.S.Ivanov. Pětimístný sedan Moskvič 408 měl při rozvoru 2400 mm délku 4090 mm a šířku 1550 mm. Nejvýznamnější změnou bylo snížení celkové výšky vozu o plných 820 mm na 1480 mm. Šťastné kupce potěšilo nejen zvětšení vnitřního prostoru, pohodlnější, ale nedělená sedadla i objemnější zavazadlový prostor o kapacitě 0,372 cm3. Víko motoru se odklápělo vpřed a odhalovalo čtyři integrované světlomety. Vůz měl stále pohon zadních kol, nezávislé zavěšení přední nápravy s vinutými pružinami i pevnou zadní nápravu s podélnými listovými péry. Zkrátka žádná revoluce. Výkon motoru se podařilo zvětšit na 36,8 kW při 4750 ot./min. Pro provoz při nízkých teplotách v zimních podmínkách měl vůz i předehřívač nasávaného vzduchu, ručně ovládané žaluzie chladiče a nezávislý vypínatelný okruh mazání motoru přes olejový chladič. V nabídce nechybělo ani pětidveřové kombi 426 Universal, vyráběné od roku 1967, či furgon 433. Škoda, že ve stádiu prototypu zůstalo dvoudveřové kupé Moskvič Turist z roku 1964 se sedadly v konfiguraci 2 + 2. Během produkce vozu došlo k montáži obdélníkových světlometů a dalším drobným retuším. Změnilo se i pojmenování automobilky - roku 1968 se z MZMA stalo AZLK ( Avtomobilnyj Závod Leninskovo Komsomola ). Kremelské zdi zobrazené v logu se to však nedotklo.

Typ 408 se vyráběl až do roku 1975 a dařilo se jej i vyvážet. V roce 1968 se exportovalo 55 procent produkce. Další osudy vozů z Moskvy si připomeneme příště.

Pokračování článku naleznete zde: Inovace osvědčeného


© 2010 moskvichklub.cz          Pro případné dotazy nás kontaktujte na info@moskvichklub.cz