Moskvič 444
( 1956 - 1959 prototyp )
V roce 1956, přesněji na podzim, začal vývoj nejmenšího vozu z rodiny Moskvičů. Měl navíc tu zvláštnost, že byl osazen vzduchem chlazeným motorem, a to umístěným vzadu. Ale vraťme se na úvod padesátých let, kde to vše začalo.
Začátkem padesátých let se hospodářství v západní Evropě již vzpamatovalo po válce a to platilo i v automobilovém průmyslu. Čím dál více lidí chce vlastnit a řídit své auto, a právě pro tyto zákazníky mnoho automobilových společností začalo vyvíjet malé, levné a úsporné kompaktní automobily. Móda těchto malých maloobjemových automobilů postupně získávala masový charakter. Sovětský svaz nemohl zůstat pozadu. Tento úkol na vytvoření mini vozu byl zadán týmu z MZMA. Nebyl to ale zrovna lehký úkol. U takto malého vozu klasické uspořádání motor vpředu a zadní náhon nebyl z důvodu velké hmotnosti agregátu možný. V západní Evropě se čím dál častěji stávala populární koncepce motoru vpředu a předního náhonu. Od tohoto návrhu se taktéž upustilo a to z důvodu, vysokých nákladů na vývoj přední hnané nápravy - mělo se přeci jednat o malé a levné vozidlo. Jako poslední možností přišel návrh motoru vzadu a pohonu zadních kol.
S tímto typem pohonu neměli sovětští konstruktéři žádné zkušenosti, a tak jako předlohu jsi vybrali italský vůz Fiat-600, tehdy nejúspěšnější vůz této třídy. Nebylo tajností, že hned několik vozů Fiat-600 bylo zakoupeno pro oddělení designu v MZMA. Téměř celý rok trvala výroba prvního prototypu, který spatřil světlo světa v říjnu 1957. Tento první prototyp dostal výrobní označení 444. Tvar karosérie, proti směru otevírání dveří s posuvnými okny řidiče a spolujezdce do boku, s motorem umístěným vzadu a nezávislým zavěšením předních kol byl až na malé rozdíly věrnou kopií Fiatu. Vzhledem k tomu, že silniční podmínky v Sovětském svazu byly dosti odlišné od těch italských, museli návrháři zvětšit velikosti pneumatik z 12 na 13 palcové. Díky tomu se zvětšila světlá výška automobilu, ale naopak se také zmenšil vpředu objem zavazadlového prostoru a vzadu prostor pro usazení motoru a jeho chlazení. To mělo za následek výrazné změny v oblasti podběhů, podvozku a náprav, takže velikost kol a pneumatik celkově změnilo vzhled vozu již ve srovnání s maketou druhého prototypu s původním prototypem. Takto upravený prototyp byl odlišný jak v přední tak i zadní části karosérie. Neměli bychom opomenout, že vůz měl ale jednu zvláštnost - vychytávku. Jeho čelní sklo bylo totožné se zadním a byly si vzájemně zaměnitelné. Motorová jednotka oproti Fiatu 600 ( vodou chlazený čtyřválec ) byla úplně jiná. Konstruktéři z MZMA vsadili na vzduchem chlazené motory. První dvouválcový motor typu boxer nesl označení MD-65 IMZ a pocházel z motocyklové továrny Ural. Přestože byl slabší než motor od Fiatu, tak byl výrazně lehčí. Právě hmotnost těchto vzduchem chlazených dvouválců byla jejich největší předností. Takto upravený prototyp v barvě slonové kosti a se světle červenou střechou byl vystaven na konci roku 1958 na Výstavě hospodářských úspěchů v pavilonu mechanizace. Zajímavé ale bylo, že již nenesl logo s označením Moskvič 444, nýbrž 650 jakožto označení objemu motoru.
Právě motor MD-65 vytvořený na základě motocyklů, se během testů ukázal jako nevhodný pro auto. Měl objem 649ccm3 a výkon pouhých 17koní. Od toho se odvíjely špatné dynamické vlastnosti vozu: pomalý ve zrychlení a maximální rychlost činila jen 80km/h. Motor byl přitom příliš hlučný, špatně se chladil a navíc měl velmi nízko nad zemí umístěnou olejovou vanu. Ale hlavní nevýhodou byla jeho krátká životnost ( generální oprava každých 30 tisíc km. ). Z tohoto důsledku byl motor MD-65 zamítnut. Po těchto zkušenostech začal vývoj nových motorů různých objemových, ale i výkonových specifikací. Jednou z variant byly i motory o objemech 752cm3 a 748cm, které částečně vycházely z motoru Citroenu 2CV. Další variantou bylo použití motoru z vozu BMW-600 o objemu 582cm3 a výkonu 19,5 koně. Tento motor nesl označení 444-БКР ( без колесного редуктора / bez ozubených kol ). Konečné rozhodnutí přišlo až na začátku roku 1959 použit motor NAMI-965V, který částečně vycházel z motoru Volkswagenu. Jedná se o čtyřválcový, vzduchem chlazený motor typu boxer, který má oproti originálu nižší válce 77-66 mm a při pracovním objemu 746cm3 dává výkon 23 koní. Má oproti předešlému motoru vyspělejší a modernější konstrukci. Na začátku roku 1959 se ve stejném pavilonu výstaviště, to samé vozidlo jako na konci roku objevilo opět s jiným názvem. Tentokrát vůz dostal název MZMA-965 ( je to vidět i na cedulce před vozem na fotografii č.X ). V této chvíli byl již vůz ve stádiu, kdy se mohla rozjet jeho sériová výroba.
Dějiny se mění ale rychleji, než si myslíme a nakonec vše dopadlo úplně jinak. Dne 28 listopadu 1958 přišlo rozhodnutí Rady Sovětského ministerstva podpořit návrh ministrů Ukrajinské SSR a Státní SSSR s hlavním předsedajícím Nikitou Chruščovem převést celou výrobu tohoto mikroautomobilu do Záporožského automobilového závodu. Tak se taky stalo. Na jaře 1959, přesněji v dubnu automobilka MZMA odevzdala veškeré technické dokumentace a prototypy Moskviče 444 automobilce do Záporoží. Není tajností, že konstruktéři ze Záporožské automobilky pomáhali od roku 1958 s vývojem vozu Moskvič 444. V zápětí na to v roce 1960 začali opouštět brány závodu v Záporoží automobily Záporožec 965.
